TEXT: HACKEN ALIEN
FOTO: LENKA pro Techno.cz
Celý
fotoreport zde.
Nebylo nehezky, stejně jako nepršely blesky. Jasně shodli jsme se, že den
odešel a je čas zakročit. Po prvních nesmělých pionýrských pokusech
v únoru a poměrně slibných výstupech prvních testů řekli jsme si ANO.
Já i on; ona a ona ne. Kde jinde, než na Take Control se State of Mind, jsme
měli převzít kontrolu nad stavem své mysli? Svorně spekli jsme rozhodnutí
zůstat střízliví. Jako recenzenti jsme nuceni hledat nejen nové úhly
pohledu. Po maškarním masakru, který předvedl Teebee na únorové Take
Control (zážitky mj. z této akce zhodnotím v kompilačním článku
velikonočním), jsme odhodláni nenechat se rozpoltit dopředu jasnou nižší
úrovní mixu (oproti Teebeemu) a raději převazujeme uzly na tkaničkách
očekávajíce tuhý pošlap.
Hned po vstupu do Abatonu prostor nás nebetyčně rozvlhnul plakát na
květnovou Take Control se jménem největším ED RUSH!! Tři minuty jsme
brečeli radostí, dvě minuty štěstím a pak jsme si vzpomněli na absenci
Green Ice Tea v zadní kapse kalhot a mazali pro něj. Jako vždy přátelské
ceny nás objaly na přivítanou a pak už se nás ujaly vnadné a pohledné
hostesky, které nás po červeném koberci doprovodily do nadpřízemí, kde
věrtel tanečníků již splétal své končetiny do víru xenomorphních
beatů. Velmi oceňuji volbu těchto dvou (X.Morph &
Blulajta) matadorů brněnského podsvětí, kteří ne nadarmo
cestují pod plachetkou RedRum. Zamrzí jen nepřítomnost jejich kolaborátora
Buraaka, kterýžto ovládá svou příčnou flétnu způsobem tak
smrtícím…(větu si domyslete dle libosti).
„Planých nářků zanech!“ počastoval mě herdou do zad věrný
companion Hoppy a kouříce cigaretové kombo ohnul mě u/o zábradlí zpět do
vzpřímena. Na znamení své vděčnosti vyžádal jsem si od něj žvýkačku,
abychom lépe prokoukli nánosy kvalitní špíny valící se z reproduktorů.
Špíny, kterou bych charakterizoval odkazem na hrubózní track seskupení
Evol Intent jménem FilthBath (kdo nezná, nechť okamžitě
nalezne; např. na breakbeat.co.uk),
těžkotonážní anti-šampónoidní horda valících se Spitfirů, v jejichž
přítomnosti vám konstantně hrozí přeraz kotníků či penetrace hrudního
koše. Masáž, která vás pronabudí. Pokud Elvis hraje tvrdě a nudně, tak
tato dvojka si to s vámi rozdá přesně naopak – intensivně a
záludněji. Pěkně nás tedy předrozšlapali a tak s neklidem nám vlastním
mohli jsme si prokopnout místo do přední řady. Letmý pohled do davu nás
usvědčil z přečerpání účtu realističnosti našich očekávání. Jak
na srazu abiturientů po padesáti letech: bylo nás dost na to, aby atmosféra
byla úžasná, ale ne dost na to, aby na parketu nebylo k hnutí; zkrátka
víte, že při pohledu na celkový účet vám zčervená před očima.
V takových situacích je mi výše čísla neplatících neposluchačů
(o tanci, nedej bože aplausu nemluvě) v backstagi záhadou.
„Snových představ opusť!“ vrátil mě na zem kopem v holeň
rozverný L’Enfant Terrible a naše množina směle počala střílet vzduchem
ovace na příchod zástupce jižní polokoule. Za zvuku posledních desek
warm-up dua našteloval si svůj notebook a beze slova odpálil. Jak kvičící
jehňátka v masokombinátu nevěřícně jsme hleděli vstříc běsnícím
chřtánům mechanických bestií, které na nás ze své post-apokalyptické
zoo pouštěl tento principál protinožských běsů. Kroutil nás skrze –
soudím – čím dál oblíbenější program Serato, který funguje velmi
podobně jako Final Scratch, kterýžto využívají spíše rovno-beatní djs.
Serato se osvědčilo stejně jako v případě vystoupení Baronova, umožnilo
pouštět dubplaty a kořenit vše zběsilými mixy (click zabere méně času
než manipulace s CD/LP).
Zpět do Abatonu. Zpět do okamžiků, které následovaly odbytí první hodiny
po startu posledního březnového dne. Zpět do temné atmosféry hutného
opojení továrních beatů, jež s přehledem servíroval mladičký
sympaťák. Krvesmilně rubal do nás věci, které v lepším případě mají
jméno; rozhodně však osmdesát procent z nich nespatřilo tmu světa na
vinylu. Až tak po první čtvrthodince nahodil první rozpoznatelnou věc:
Man For All Seasons (Concord Dawn; Chris.Su & SKC remix),
aplaus byl jasný, stejně jako reakce na následující all-star-product
Standing Room Only. Vychutnávaje tento masterpiece byl jsem nucen
proti své vůli přemýšlet o roli fotografů na podiu, kteří tam oxidovali
hodně přes 45 minut simulujíce práci.
Insultován, naštěstí ne fyzicky, fotografkou, která nedbala mé snahy
nebýt rušen jejím objektivem, která ani přes opakovanou (více než
sedmkrát je dost ne?) rozhodně nedvojsmyslnou gestikulaci jejím směrem se
snažila mě vyfotit. Možná akt vzdoru nebo pomsty, rozhodně však
neospravedlnitelná demence. Je tak těžké respektovat právo nebýt focen
nebo je už problém si vůbec představit, že by někdo netoužil být
zvěčněn? Kolegovi stačilo naznačit jednou a pochopil. Chápu, že na technu
se kindersmahy rády fotí, ale..(větu si doplňte dle libosti). Jinak
řečeno: stání v první řadě, neznamená, že chci být blíž
fotografovi, ale DJovi. Všeho s mírou, končím odstavec.
Skrze reprobedny oblažila na Subtitles vyšlá pecka Dune (State of
Mind), kterou následoval neuvěřitelný masakr na němž padnul první
rewind. Celé vystoupení byla smršť novinek, která formovala
oBSEssions-Subtitles myšlenku realizovanou á la State of Mind. Chytré
násilí. Došlo však na dvě pasáže, kdy týpek zahrál známé věci a ty
zde popíšu. Rewindovanou pecku následovala přehorázně urychlená smrtící
Concussion (Noisia), klasika Deadline (Digital; nový
remix, ale ne ten od SBS&Drumsound), jejich druhá velká bomba Real
McCoy (State of Mind) a pro změnu postarší Soldiers
(Tech-Itch; D-Bridge remix). Nevím, jak skončit tento odstavec.
Zkrátka konec první pasáže.
Itinerář reportéra velí v tento moment obrátit pozornost ke struktuře.
Zvuk výtečný, není co dodat. Občasně přehrocená hlasitost nevybočila
z mezí daných různou hlasitostí desek/tracků. Světla nepřekročila
letmý nadstandart, zamrzí jen opakovaná nepřítomnost stroboskopu, který
umí správný moment posunout o stupínek výše. Nový mezník však u mě
nastavila videoprojekce, která byla tak ostrá, že jsme koketovali
s myšlenkou, že to jsou snad obrazovky a ne plátna. Samotná práce VJs byla
též příjemně nestereoptypní a svěže věcná. Nicméně až potkám Vje,
který předvede lepší práci, než by zvládnul zadarmo MilkDrop z winampu,
dám vědět. Analýzu návštěvnictva tentokrát rozhodl jsem se nepáchat.
Zmíním údiv nad spánkem jedince na lavici už ve tři a subjektivní pocit,
že na Take Control chodí dost dívek s vytříbeným vkusem.
Došlo na Breaka, nové horory od Gridlocka i Stasis
(BSE; State of Mind remix), stějně jako na Back To The
Jungle (State of Mind) následovanou solidními temnotami
z nichž vzklíčila Surreality (State of Mind &
Chris.Su), kterou naporcoval Tearing You Apart (Calyx;
Gridlock remix), aby jí nelítostně setnul totální gilotinou Vault
VIP (Pendulum). Došla slova, počal jekot. Potemněle-hororovou
vyfunkovanost Hacksaw (Ed Rush & Optical), kterou jsem
snad nikdy naživo neslyšel (o to větší jsem z ní měl Vánoce), posypal
instatním práškem disintegrace Kerbcrawlerovsky znějícího tracku,
do nějž teasoval Back To Your Roots, což sklidilo pořádné ovace.
Nečekal jsem, a ani tomu nic nenasvědčovalo, že zahraje něco od
Subfocus či Pendulum, ale překvapil chlapec. Novinku
Druggy (Subfocus) proložil téměř neznámou, o to lepší
HotLine, skvěle. Do ní známý track s hláškou „This
business is pleasure“ a pak mi způsobil přímo extatickou radost novým
plodem Opticlova génia Electric Music, který určitě
zahraje i Ed Rush.
A vůbec, tak dubplatový set sem neslyšel ani nepamatuju. Zazněly novoty
z kuchyně Upbeats, kteří neustále násobí zlo své typické basy,
Gridlock pro změnu přidává na hororovém elementu a rozhodně
neubírá otáčky, Vicious Circle přibírají více masek zla,
samotní State of Mind obsazují stále více poloh a nová
Noisia je neuvěřitelná. Vrchol nastal samozřejmě
k závěru, kdy nás po nikým nečekané Outtaspace (M.I.S.T.)
všechny vyškvařil do běla (přestože většina z nás byla bílá už
předtím) perfektně zamixovaným Sun Kingem (State of Mind),
čekal jsem remix a dostal sem rewind. Luxus. Následovala pasáž finálního
pekla (nová Noisia – neskutečné), která vyústila v poslední
desku více než dvouhodinového setu. Prvotřídní přešleh Real
McCoy (Black Sun Empire remix), na kterém padnul poslední
třetí rewind, dopářka, ovace a konec. Velmi dobrá práce.
Suki spustil Funky Beats (DnB bootleg) a
celkově se s Beastem vydali po tvrdší cestě, než zvolili
s Pixiem po Frictionovi, za což jim patří nejen můj dík. Hned z kraje
naložili davu komandaturu D.N.A.(Ed Rush & Optical), to už jsem
se však rozplýval u baru hledal dech a s přáteli nad výkonem State of
Mind, který nám všem udělal velikou radost. Take Control se State of Mind
byla výtečná hlavně proto, že hitů bylo poskrovnu, ale tanečního pekla
kopec. Rychlé i dlouhé mixy, teasy, výjimečná delikátní selekce temné
strany. Za zvuků Universal Truth (Matrix & Futurebound) jsme
odcházeli domů s úsměvem nejblaženějším, tak chutná Take Control.
Povinností je proto účast každé pravé dnb-hlavy na Ed Rushovi 18.5. na
přístí Take Control. Bude to nejlepší. Bez diskuse.