Mléčná dráha, sluneční soustava, sedmá planeta od konce, evropský kontinent, česká kotlina, historické centrum pražské. Bližší souřadnice neuvedeny. Mlha, skrz níž se derou první ranní paprsky slunce. Chodníky ještě nevyschly a sem tam se válející odpadky vypráví příběhy noci. Železitý pach kolejí se mísí s tím z hořícího zemního plynu, jenž vytápí byty, a s cigaretovým kouřem linoucím se za oranžovou vestou pracovníka s koštětem. Město se líně probouzí.
Několik jeho obyvatel muselo vstát o něco dřív, aby těm ostatním
zkrášlilo a vyčistilo cestu. Mezi nimi i městský chodec, pedestrian,
řekla by encyklopedie, člověk v pohybu. Kluk v sešlapaných teniskách a
od peněženky prodřenou zadní kapsou kalhot. Sluchátka má hluboko
v uších, s kapucou přes hlavu a rychlým krokem odměřuje metry k cíli.
Tady uhnout. Musí stihnout úkol, kvůli němuž vstával tak brzo jako
chlapíci s košťaty. Ve městě se vyzná, vyrůstal tu od malička, takže
je ke své práci jako stvořený. Včera si sice musel návštěvu klubu
odpustit, ale dneska zas bude mít o pár korun navíc.
Ještě pár kroků a je tam. Na místě, které mluví o noční historii města snad nejlépe. A ve vrstvách, stejně jako hlína pod jeho teniskama. Obratně shazuje batoh a do malého kyblíku nalévá potřebné množství klihu. Štětka pak během chvilky připraví podklad pro další vrstvu zápisu do historie. Rozvinutý plakát pak už jen dokoná dílo. Úkol splněn. Kasa cink.
V tom se ale zarazí. Tady něco nehraje. Na tom plakátu je něco jinak než obvykle.
První kousek skládačky jménem Krok stranou je venku. Datum. Ale příběh nekončí. Přesně za týden se objeví druhé video, které odhalí zase o kousek víc, takže sledujte www.drumix.cz/krokstranou a nechte se ještě chvilku napínat. Rozuzlení bude stát za to!
