text: HACKENALIEN

Třeba taky ne, že. Nějak nám ta slovní kultura upadá. Nebo taky nikdy žádná nebyla. Hlavní je to vyfotit. Nejsou fotky, neni video, nestalo se to. K čemu slova, že. Každý jich má plno. Stejně jako fotek. Většinu z nich nemá smysl vůbec registrovat. Stejně jako většinu všeho. Ale protože Take.Control smysl registrovat – víc než registrovat – má a fotky si nikdo nepřečte, nezbývá mi než to udělat a nechat vás si to přečíst. Kolik hudby je ve fotkách? Víc než ve slovech? Myslíte si, že vám odpověď přinesu na podnosu?

Kapacita plic na třetině, pohybové možnosti na pětině. Tanec mimo debatu. Teplota mimo běžný rámec. Koho to zajímá. Historii zcela jistě ne. V ní je napsáno, že Take.Control je první opakovaná hudební noc, která se k nám – to jest k vám, teda asi – snaží přinést to smysluplné a pozoruhodné (možná jsem měl napsat významné) ze současné drum’n’bassové scény. Není to zadarmo. Ani pro organizátory, ani pro mě, ani pro vás, ani pro naše peněženky, ale to nikoho nezajímá. Protože to, oč běží, je, že to není zadarmo pro naše uši. A pro cesty pojící je s mozkem. A dál už to rozebírat nebudu.

   
Přijel Icicle. Nevyprodá halu, ale elegantně vyprodá vaši hlavu, pokud je v ní něco na prodej. A byla radost přijít si ho poslechnout. A vidět ho. Věřil jsem mu to. Frictionovi, například, to nevěřím dodnes. První půlhodinka příjemně bassážní. A pak přišel kopák. Bože, jak já zbožňuju kopák. Špinavej, přiráživě šrotící, arogantně diktující. Prostě: ahoj, tady je tempo, dělej si s nim, co chceš, ale jestli budeš mimo, je to tvoje chyba. A on, nenápadný matfyzák, který se vymanil z okovů každodennosti a pronikl aspoň na chvíli ve svůj živel. Poznáte to podle očí. Stejně jako čarodějku podle koutků jejich rtů.
   
Nemohu tančit a dvě mikiny krát dvě trička umožňují mi bruslit po hladině neimpregnovaných konverzací. Však i opřený o zeď pod kapucí schovaný neuniknu zvukové jehle, která mi nastřelí do všech konců Medicine (Matrix remix) a bezmocně propadám v manický headbanging. Sladké jako ledová tříšť. Ach ta patra. Parket jemně vibruje souhlasnou rezonancí. Radost mi dělají holobrádci u jednoho stolu. Některé děti jsou zdravě dospělejší než jiní věkem dávno jinde. A teď už se ale vážně směju smíchem toho, kdo při hodu na přesvědčení hodil na kostce čtyřku. Bacteria (originál, virus). Zařvu. Smích leptá vnitřní stranu hrdla.

Lipton Green Ice Tea a pár cigaret. Nezvaný host v konverzaci. Ucpaný záchod. Lidi jejichž xichty znám z internetů. True Romance VIP. Mňam. Všichni bychom tuhle pecku rádi hráli. Podezření (jak se řekne positivní podezření jedním slovem?) mi Icicle potvrdil, když pustil věc, která byla tak moc 97-98, až mi to popustilo uzdu. Nechám si však na scrabble své nicneříkající popisy a protřepu ten kapesník. Bludný holanďan (ano, Icicle je z Nizozemí) to vzal přes kořeny svých inspirací a předhodil každému, kdo chtěl ochutnat, svou verzi drum’n’bassu. Ani tralala, ani dementní zadrhanost, ani sterilní čistota. Hloubky pod hladinou, kam není vidět, mezi stromy vrhající stíny, pulzující údery bubnů, ženoucí vás vpřed, resonující vlny basy, nepřipouštějící bezpečí. A taková procházka měla mnohem větší smysl, než nákup bezpečně prověřených produktů s logem, které schválila vytříbená komise. Stejně jako můžete nechat rozsvíceno a dráždit prověřená místa. Nebo si můžete nechat na oko svázat ruce a zavřít oči a nechat to na rtech a prstech svého protějšku. Protože dobře víte, že raději budete naslouchat vyprávění toho, kdo to prožil/přežil, než toho, co vám bude říkat, že to není bezpečné.

Pak to skončilo a zdravým-zrakem-oplývající polovina dua No Money spustila Vigilante VIP (Audio) a já měl nejdřív radost a pak jsem narazil na VIP. Třeba příště budu již vědět víc. Slova přestávala dávat smysl a ten večer jsem víc nabídnout nemohl, sic lidé nemají rádi, když na ně hledím. Abych mohl najít ponaučení – spokojil bych se i s pouhým smyslem – opouštím tedy prostor a napříč časem odkráčím. Jako Eloise [eLojýzz] v hotelu milionu dolarů. Nebylo to lidmi přervané, ale smyslu tam bylo na rozdání dost. Kolik děvčat, která mají foťák unese guestlist? Ale ale Hackene, kam se to zase sereš. Každý si může chlastat, fetovat a fotit, jak chce, stejně jako ty můžeš poslouchat. Ano, a raděj budu poslouchat cvrlikot bosých nožek při tanci mezi motýlími křídly napříč fondánovou krustičkou jezera čokoládové polevy.

Take.Control vydrž. Nejsi perfektní, ale linie tebou ctěná se aspoň cesty za dokonalostí nezříká, nepopírá své šrámy a neskrývá své chyby za otupená pozlátka a děravé hadry luxusní kurvy ukradené z půjčovny. Je mi jedno, že nemáš plasmové obrazovky a vyleštěné kliky. Mnohem raději si vezmu domu kus tvojí špíny a nechám ti kus zbytků svojí čistoty, poněvadž myslíš na víc než na sebe. Protože při vzpomínce na tebe si nebudu muset odplivnout na zem. Protože pro tebe je drum’n’bass cíl a ne jen prostředek.