Rozhovor // Lollita vydá album u amerického labelu

Myslíte, že za hranicemi slaví úspěch jen český liquidfunk? Slýchali jste dosud hlavně jména jako Brooklyn nebo Kubatko? Znali jste jedině veselé a hravé melodie, piánka a pohodové nálady tracků z Česka? Tak s tím je, dámy a pánové, konec. Lollita, jeden z matadorů domácí scény, chystá své první album u labelu Nightmare Recordings z USA. No a pro ty, kdo by snad netušili, Lollita je pseudonym DJe Frenzyho. Více už vám ale prozradí v rozhovoru on sám…


24. 1. 2007, publikoval win.cent

TEXT: WIN.CENT
Tak milá Lollito, milý Frenzy, ptám se dvou osob v jedné, jaké máš pocity několik málo týdnů před svým Dnem D. Tedy dnem, kdy ti vyjde album plné pořádně nakopaného drum and bassu?
Člověče…:) Ty mě stavíš do role…ani nevím, jak bych to nazval… :-).. Tak abych byl co nejvíc věcný. Můj den D nastane v březnu, i když se to všechno mělo odehrát už v září minulého roku. Americký label Nightmare rec., který se zaměřuje na undergroundové formy a mutace d'n'b (a který zároveň funguje jako sublabel firmičky Technorganic) mě už minulý rok oslovil, jestli nechci svoje věci, které jsem pro label podepsal, vydat na jedno CD. Ačkoliv jsem byl z nabídky potěšen, vzápětí jsem si uvědomil, že nechci vydat CD, které by se jinak skládalo hlavně ze starších skladeb z období 2002–2005 a pak z jenom pár novinek. Proto jsem se rozhodl, že si sám vyberu ten správný čas. A ten právě nastal. Mám hodně materiálu, ze kterého chci zkompilovat to nej a den křtu je stanoven na 24. března v Puntu Azul, kde jsem rezidentem.

Jak se bude nová deska jmenovat? A vyjde skutečně „jen“ v CD podobě? Chtěl bys to protlačit na vinyl, nebo myslíš, že už dost DJů využívá CD playery?
Zatím používám pracovní název „Does God play dice?“ (Pozn. red.: Hraje bůh kostky?). Ten myšlenkový koncept je založen na určité posedlosti ideou, že svět, vesmír a život jako takový, generuje neopakovatelné a jedinečné situace, hmota vytváří neopakovatelné originály a stejně tak se tento koncept paternově projevuje v mé muzice a myšlení.
Release je v podobě CD a zároveň se bude dát koupit v elektronické verzi. Nightmare rec. prodávají svoje mp3 především na Beatportu a pak na několika dalších amerických serverech. Vinylová podoba se bohužel nekoná. Těch důvodů je víc, je ale potřeba si uvědomit, že Nightmare rec. je undergroundový label, zaměřený na formy junglu, které nejsou právě těmi vyhledávanými a nejprodávanějšími. Podstata existence takového labelu je naplnit očekávání fanoušků menšinových forem, jako jsou fúze s industriálními žánry, s metalem, punkem, gotikou atd. V mém případě jde o to, že projekt Lollita je hlavně „mentální“ hudba. Mým cílem je atakovat nervovou soustavu a uvést lidi jaksi do neobvyklých situací – pocitově i hudebně. Vím, že to dělá pár lidem na scéně problém, ale to je můj know-how. Dovolím si tvrdit, že mám styl, který je ojedinělý, a to nejen v rámci českých zemí.

Když už jsme u tvého stylu. Prohlašuješ, že to je „really hard jungle“. A já musím souhlasit. Na druhou stranu, když si poslechnu Tectonic Deformation (náslech na Lollitově myspace profilu), musím uznat, že tvůj zvuk nemá daleko ani třeba ke Gridlokovi, je to dost taneční a rovné. Chystáš se na novém albu pouštět spíš do breakcoreových polámaných úletů, nebo na nás chystáš krutou smršť, která bude drtit parkety v klubech?
Ten výrok s „really hard jungle“ je opravdu sranda. Můj profil byl totiž založen někým úplně jiným, ale ten někdo byl nakonec tak „fér“, že mě dal heslo a já jsem si to předělal k obrazu svému. Ale jak jsi zaznamenal, tak ta hláška tam zůstala, protože nakonec na ní něco bude. Tectonic Deformation je typickou ukázkou toho, jak teď zní Lollita, breakcore nechám na specialisty, jako je třeba Noize Punishment. Já mám v zásobě věci, kde kombinuji death metal s junglem, ale to taky na desce nakonec nebude. Připravuji totiž s venezuelským producentem Zardonicem projekt Voracity, který bude právě těžit s našich experimentů v oblasti fůze death metalu a grind coru s drum and bassem.

No, vypadá to, že se mají dnb metaláci na co těšit ;) Vzhledem k tomu, že album vyjde u amerického labelu, chystáš se třeba vycestovat za oceán?
Třeba se to jednou podaří. Ale upřímně řečeno, nic extra bych si od toho nesliboval. Jsem v kontaktu s několika Amíkama, jako třeba Cenobites (Kompressah a Doja), Mumblz nebo Empire X a oni všichni mi tvrdí, že ta scéna u nich stoji za nic. Ve velkých městech, jako je New York, kde je víc lidí než v celých Čechách, Moravě a na Slovensku dohromady, funguje míň klubů, než bys napočítal na jedný ruce. Tři až čtyři funkční kluby, které čas od času udělají drum and bass s rizikem, že přijede policie, udělá šťáru a párty předčasně zavře kvůli drogám. Vycestovat za oceán do Států…zahrát tam Lollitu a nechat si rovnou nasadit kazajku. :)

No, možná ti hlad po releasu na černé placce zažene tvůj březnový relase u Future Sickness… Prozraď nám o něm něco. Jméno, náslech, cokoliv!
Tak…jestli bude vše v pořádku a nic zvláštního se nestane, vyjde v březnu u Future Sickness na vinylu moje skladba „7 days of Creation“ a můj remix skladby „Death Marching“ od Current Value. Nic víc neříkám, protože za určitých okolností jsem i pověrčivý…

Vybudoval sis na české scéně dobré jméno jako Frenzy, ale pak jsi na čtyři roky zmizel kdesi za hranicemi. V Belgii. Teď jsi zpátky, v produkčních schopnostech silnější než kdy předtím. Jak je to možné, to ses za hranicemi zavřel do studia a nevylézal?
To ne. Spíš jde o to, že já jsem člověk, který hodně žije domácí scénou, jsem tvor společenský a v Belgii jsem se víc věnoval práci, rodině… Od české scény jsem byl na hony vzdálen, a ta belgická, resp. valónská, nestála za nic. Je to samozřejmě zamotanější… Jde totiž i o určitý technologický předěl. V roce 2002 jsem začal postupně přecházet na Cubase SX 1, pak SX 2, teď dělám s SX 3 a konečně mám pocit, že s tím něco umím. Ono se to nezdá, ale je dost důležité, jaké softwarové prostředí si vyvolíte ke skládání hudby. Od roku 1995 jsem toho vystřídal docela dost, od Cakewalk, přes první verze Fruity loops, ACID, či Reason… Je strašně moc důležité sžít se s technologii, protože až pak se dají zprostředkovat nápady, dělat kompozice , či dělat postprodukční a masteringový triky. Hledat na internetu, hodně číst a ptát se lidí, co to už umí. To je jediná cesta, nato nikdo jen tak sám nepřijde a když, většinou to zabere strašně moc času.

A jak je obecně obtížné se někam do zahraničí se svou vizí hudby dostat?
No…Myslím, že dnes díky internetu ani nemusíme říkat o způsobech, jak se protlačit do ciziny. Kdokoliv dá svoji tvorbu na odiv třeba na Myspace, nebo na jakoukoliv jinou internetovou instanci, vystavuje se nebezpečí, že bude podroben neúprosné kritice pozorovatelů z celého světa. To je výhoda dnešních producentů, ale taky jejich hřbitov. Hudby je na internetu strašně moc a drum and bass není výjimkou. Sleduji se zájmem české i slovenské projekty a jsem rád, že pořád přibývají nové. Vůbec nezastávám názor, že by na scéně docházelo ke kvantifikaci na úkor kvality. Naopak, všichni producenti mají, či měli svoje slabší čí silnější období a i ten nejhorší looser se může vyšvihnout na slušnou úroveň. Když se podíváš na projekty, které pronikly do pomyslného světa globální scény (Brooklyn, No Money, Rido, Morebeat, Kubatko či v undergroundu Noize Punishment, Gasmask, Hemoglobin, Lollita a další, o kterých ani nevíme), je u nich typické právě to, že kromě svých hudebních schopností věnovali velkou část svého času určité diplomacii, komunikaci se světem. A to je přesně ten moment, kdy se vám můžou najednou otevřít ty správné „brány a dveře“. Ale ani to ještě neznamená, že máte vyhráno. Já si o svých relasech taky nic extra nemyslím, ale mám radost, že se to stalo.

Vydáváš spíš u menších a nezávislých labelů, jsi spokojen s jejich přístupem? Už si můžeš dovolit svoje první Lamborghini, nebo to ještě počká?
…:) myslím, že bych si za to nekoupil ani jeden rohlík… Bohužel. Vydavatelství na bázi mp3 je něco jako klučičí hra. Založíme partičku, bude se jmenovat tak a tak, a jestli nám dáš skladbičku, můžeš být členem našeho spolku… To je samozřejmě přehnané tvrzení, ale do určité míry to tak funguje. A to se netýká jenom malých labelů, ale i takových, na kterých vydává třeba Brooklyn a které se jinak těší obrovskému renomé. Prostě se neplatí a všichni se tváří, jakoby se nic nedělo. Je to jeden z nešvarů scény, kdy jak menší, tak větší drum and bassové labely zneužívají talenty ze zemí střední, východní, či jihovýchodní Evropy. Zrovna nedávno jsem se o tom bavil s bulharským producentem Coohem, který vydává na G2.

A co rodinný život? Jak kloubíš roli DJe Frenzyho a „producentky“ Lollity do jedné osoby? Nevadí tvojí vyvolené, že vedle ní lehává napůl křehká dívka a napůl ostřílený chlapák?
 Nechci s tím otravovat. Je to až příšerně banální a laciné… Ale řeknu to…:) Můj rodinný život je prostě skvělý. Mám chytrou, krásnou manželku, 14 měsíčního kluka a šestiletou holku. S tím, co dělám po nocích, se už tak nějak smířili, dcerka pořád čeká, kdy dostane nějaké penízky, protože všechny smlouvy jsou napsané na její jméno.“

Ale teď vážně – prozraď nám, proč jsi nám vlastně zamotal hlavu s tvým pseudonymem Lollita? Myslíš, že by nevinná holčička někdy složila takové „tvrďárny“?
Tak jo… Tak vážně:) Lollita měla být původně produktem několika producentů!!! Oslovil jsem Igraczka, Reverba, Touchwooda, aby mi pomohli dát dohromady pár skladeb, které bychom na internetu prezentovali jako produkci mladé, nikomu nezadané, strašně atraktivní holky. Ten nápad mě tak nadchl, že jsem to nevydržel, a uveřejnil jsem na dnes už mrtvém serveru Vitaminic čtyři skladby a krátký profil s fotkami. Netrvalo dlouho a Beast67 z drumandbass.cz požádal Lollitu o rozhovor, fabulace pronikla i na Techno.cz a na pár dalších serverů. Bohužel, jeden kámoš tíhu tajemství Lollity neudržel a všechno se profláklo na českých boardech… Ale to Lollitě nebránilo v tom, aby se dostala na Aim a popletla hlavu jiným. Jinak ale existuje i skutečná verze Lollitiny podoby a tou je DJka CO3. Chci ji tímto moc poděkovat za to, že jsem zneužíval a zneužívám její fotky ke komunikaci se světem. (Nic sprostého si pod tím nemyslete:) ) Pravda je ta, že Alena je hezká, atraktivní a taky strašně chytrá a šikovná DJka. Přesně, jako moje fiktivní Lollita. Jinak se ale chci omluvit všem holkám, které by mohlo urazit, že se někdo vydává za ženskou, aniž by k tomu měl vážnější důvod. Já na rozdíl od mnoha jiných věřím, že žena může vytvořit i agresivní a pořádně našláplou muziku. Že pohlaví není ten určující faktor, který podle velké části mužů odsunuje ženu-producentku a někdy i DJku na druhou kolej. Před pár dny jsme to probírali s rakouskou producentkou a DJkou Shroombab v autě, když jsme jeli hrát do Olomouce. V té chvíli jsem si uvědomil, že Lollita může být svým způsobem pro ženy urážkou. A proto je dost možné, že když už nechám žít na světě projekt Lollita, budu muset jasně říct, o co jde a netahat lidi za nos…

Předpokládám, že v tuhle chvíli by tě určitě někteří z našich čtenářů rádi slyšeli živě. Tak nás na sebe někam vylákej.
Jestli o to opravdu někdo stojí, tak si může vyhledat Lollitu každý měsíc v Puntu Azul, kde v rámci svého rezidentního pořadu „Bring Da Dub“ představuje producenty z Čech, Slovenska ale i ze zahraničí. Teď, v nejbližším termínu, se v Puntu sejde 10. února část české a moravské drumandbassové producentské špičky: Rido, Reverb, Touchwood, Kubátko, Igraczech, Marihai, Emphonic, ale také praotec scény Eggg, či dubstepový anglán Matkore. Všichni zahrají svoje krátké sety, toho nej, co za poslední dobu poskládali. 16 a 17. března doprovázíme společně s Bubblebeatz a Noize Punishment (myslím, že) švýcarského producenta DJ Hiddena. První den v Crossu v Praze a pak K2, v Budějovicích.

Pokud byste si rádi přečetli aktuální informace o Lollitě (Frenzym), klikněte na její (jeho) Myspace profil, kde si můžete poslechnout i tři skladby, které ji (jemu) už vyšly u různých labelů. V případě, že by to nezasytilo vaše choutky na tvrdý drum and bass, doporučuji stáhnout zdarma pecky Love is Pain a Emoticone zde.