Do areálu martinského amfiteátru, kde se festival odehrával, jsem kvůli nemalé vzdálenosti a menším komplikacím na vstupu dorazil až kolem jedenácté hodiny. Areál to je ke konání podobných festivalů přímo ideální, jelikož nabízí dostatek prostoru i zázemí pro několik tisíc lidí. Hlavní stage byla umístěna v samotném amfiteátru. Prostorné místo před samotným pódiem pojmulo hravě několikatisícový roztančený dav. Unavení nebo jen poslechuchtiví mohli využít hlediště se spoustou míst k sezení dodávajících celé akci velkou dávku pohodlí. Program na hlavní scéně mě ale příliš nezaujal, na rozdíl od bokem umístěné drumnbassové stage, která nabízela lineup natolik zajímavý, že jsem po celou noc nedokázal toto místo opustit.
V době mého příchodu již několikasethlavý dav kontrolovala djka IM Cyber. Dorazil jsem až v samotném závěru jejího vystoupení a ze společenských důvodů nepříliš pozorně poslouchal. Nemohl jsem si ale nevšimnout rozjeté atmosféry, která na místě panovala. Ruce davu byly často nad hlavou a prostorem se nesl častý pískot. Samozřejmě nemyšlený ve zlém.
Netrpělivě jsem čekal na nástup tahounů celého večera. Maďarského dua SKC a Chris Su. Ti zpočátku hráli společně. Byli velmi dobře sehraní a účelně využívali dostupnou techniku, která sestávala ze tří gramofonů, dvou mixů a CD přehrávačů. Velmi dobře se doplňovali a nenechávali výslednou směs zbytečně upadat do ploch. Na druhou stranu ani nespoléhali na potenciál jednotlivých tracků ale spíše na jejich kombinace. Výsledná kompozice tak byla neotřelá a originální a mixy krásně dlouhé a promyšlené. Bohužel takto sehráli jen asi první půlhodinu vystoupení z důvodu technické závady na jednom z mixážních pultů. Dále už se střídali „jen“ u jednoho páru gramofonů a CD přehrávače, což značně omezilo jedinečnost jejich vystoupení. Zprvu asi po půl hodinách, ke konci stylem back2back po několika málo deskách. Jestliže při společném hraní spolupracovali a doplňovali se, každý sám hráli hodně odlišně. SKC mixoval daleko více a pokračoval v započatém schématu. Vybíral spíše zajímavější kousky a dával si záležet na vývoji celého setu. Byl ten „inteligentnější“ z dvojice.
Chris Su sázel spíše na osvědčené a oblíbené tahouny poslední doby usídlené na vrchních příčkách hitparád a hrál více „anglickým“ stylem. Set několikrát rozsekl rewindem a mixování docela často omezil ve prospěch potenciálu jednotlivých skladeb. Zazněly poslední tracky od Pendulum včetně novinky Masochist nebo remixu úchvatné klasiky dua Ed Rush & Optical s názvem Bacteria, který osobně beru jako zesměšnění jeho originálu. S publikem ale rozhodně dělá divy,což je zřejmě z pohledu DJe podstatné. Velikou radost mi udělal klasikou The Nine, která i po letech podivné trendy novinky bez problémů strká do kapsy. I když mě tedy zaujal více SKC, nebyl určitě ani výstup Chrise Su špatný a publikum se velmi dobře bavilo, což ostatně dávalo často bouřlivě najevo. Názor jednoho ortodoxní junglisty, nespokojeného s vývojem jeho oblíbené muziky na tomto faktu nic nezmění.
Jako další se mixu chopil Klute, který slavil své již šestatřicáté narozeniny. V našich krajích velmi známý a oblíbený Angličan opět nezklamal a naservíroval rozjetému davu pořádnou porci prvotřídního drum&bassu, především z kuchyně jeho labelu Commercial Suicide. Spousta tracků pocházela od něj samotného. Jím prezentovaný zvuk byl docela odlišný od zvuku předchozí dvojice, což rozhodně nebylo na škodu. Mixoval velmi dobře a neuchyloval se jen k prostému vybírání hitovek. Stejně jako Chris Su si neodpustil několik clownstepovek především od Pendulum a tak podruhé zazněla Bacteria i Masochist, navíc mimo jiné například Another Planet. Těžiště jeho setu ale bylo spíše na skladbách z vlastní produkce, které jsou podle mého daleko zajímavější, i když s publikem nedělají takové divy.
Kluteho party zřejmě hodně bavila, jelikož za ním postávajícího Philipa TBC jenom tak nechtěl pustit a přetáhl svůj čas asi o půl hodiny. Plzeňský rodák poté spustil pestrou koláž ze tří gramofonů často prokládanou scratchováním, které mu jde čímdál lépe a většinou je ku prospěchu výsledné kompozice. K dokonalosti mistrů turntablistů má ale ještě hodně daleko a tak se mu semtam nějaký ten scratch nepodaří a nezapůsobí zrovna jako balzám pro uši. To je už ale pouhé puntičkaření, neovlivňující fakt, že Filip zahrál vynikající set plný ostrého drum&bassu, techna, breakbeatu a jednoho tracku od DJ Shadowa, který dav zaplňující poměrně důkladně prostor před pódiem spolehlivě udržoval v pohybu a konstantním nadšení.
Po Philipovi se kontrolérů DJského pultu chopil veterán Gabanna. Velmi nízké ceny na barech ale způsobily značnou devastaci mého vnímání a paměti, takže si z jeho vystoupení pamatuji jen, že se po chvíli začal střídat s Philipem TBC a že hráli veselou směs všeho možného. Veliké nadšení široko daleko způsobila breakbeatová vypalovačka Diesel Power od Prodigy, která byla také poslední skladbou před mým odchodem z areálu. Poměrně zřetelně jsem slyšel hudbu z areálu ještě na několik málo kilometrů daleko, což bylo velmi příjemné a doufám ,že okolní obyvatelstvo mělo pochopení. Podle lineupu měl pak hrát ještě DJ Smote, ale netuším jestli tomu tak bylo.
Po technické stránce neměla drum&bassová stage snad jedinou chybičku. Zvukový aparát hrál skvěle. Tak akorát hlasitě, dynamicky a nezkresleně po celou noc. Mělo by to být pravidlem, ale bohužel tomu tak není i na těch nejseriózněji se tvářících festivalech. Organizátoři Nočných vln mají jistě velký zájem na co nejlepším zážitku návštěvníků a patří jim za to veliká pochvala. Tu si zaslouží i za techniku stimulující oči. Její dominantní částí byl laser zelené barvy, doplněný o dvě zrcadlové koule a několik kousků zrcadel. Ty byly rozmístěny v okolí celé scény tak, že paprsku laseru komplikovaly a lámaly (jsme přece na drum&bassu) směr šíření. Při dramatičtějších pasážích tak prostor před pódiem houstl mlhou prořezanou spletí paprsků, což působilo velmi efektně. Dalšími nástroji pánů od vizuálizace byly klasická koncertová světla, několik stroboskopů a plátna projekce.
Díky organizátorům za velmi dobře odvedenou práci. Ani na chvíli jsem neměl pocit, že by jim šlo o něco jiného než o požitek návštěvníku a jejich dobře strávený čas, což rozhodně nemůžu říct o žádném komerčním festivalu který jsem tento rok navštívil. Respekt pánové.