TEXT: HACKEN ALIEN
FOTO: RUDEBOY
Kompletní
fotoreport zde.
Zmatený prolog:
(už čtete, počněte se koncentrovat, za chvíli to začne)
Na tuhle noc se x z nás těšilo předlouhé týdny, často i proti své vůli. Visitu z pekel připomínali nám každý den plakáty v ulicích i domovech. Měla přistát přímo v centru páteční noci. Abaton sice není zrovna v centru, ale štěstí si taky nelze naplánovat. Sraz před Abatonem ve tři ctvrtě na jedenáct. Vezmete si cíga, přátele, žvejkačky, laserový ukazovátka, dobrý kecky, cash na pití, klacek na bití a skafandr. Jo, a náhradní plíce. Nemůžeme očekávat zábavu (možná v první části a v závěru půjde o rutinu), když nás čeká temnota vyvěrající z dolů, které měly zůstat navždy zavřené. Drogy? Určitě ne, střízlivost nakládá mnohem víc. Námitky? Někdo to musí dělat. Nervozita, stres? Bez nich by nenastala ta pravá excitace, nemluvě o relaxaci afterwards. Žízeň, čekání, kouř, rozpad svalstva? Povinná daň – v ceně vstupenky, zpropadeně levné vstupenky. Špína a krev? Nejsi na vykoulenym white-trash housu v mecce pro šampóny. Take Control noci nebyly vyhlášeny klubovou akcí roku, co se poměru cena/kvalita týče, nadarmo. V Abatonu se pouští kvalitě žilou za pomoci sekery. Let the hunt begin. Ed Rush awaits.
Dějství první: obhlídka terénu
(pohodlně se usaďtě a připravte se na rozjezd)
Morfujeme! Predátor! Zapíná neviditelnost a bez udání smyslu a
příčiny proběhl dubstepovou stage-í do prvního patra, kde již nakládal
Bifidus. Pořídil nějaké snímky okolí, včetně na balkon
přesunutého zvukaře, detailně popisoval Bifidovu progresi okolostojícímu
roští, pochvaloval si hezky velikou i velice hezkou výzdobu v podobě
osamoceně obřího prostěradla s logem labelu Virus; oku lahodí více, jak
zaoblené tvary lehkých těl místních dam, nemluvě o jejich lebkách.
Zalogoval se tedy do poslechu Bifidovy hereze, s kapucou naraženou v čelo
mával na všechny strany, aby vzbudil zdání absence nervozity. Následuje
přepis neosobní komunikace:
Soudě dle nezvykle vysoké hustoty modrých skvrn v analyzéru nebylo lidí
úměrně brzké hodině a lačnost po kvalitě nešla polykat. Dávno zvolené
místo finálního boje jsem za zvuků nehorázné fuckáže Open Your Eyes
(Phace) z dálky překontroloval při jásotu na Bifidův tease
nadčasové Alien Girl (Ed Rush, Optical & Fierce), slza dojetí,
ruka vzduchem proletí – zmetek, všimnul si mě, poslal prostředníčkem
Game Over (TC). Pomalu se protáčely panenky z rychle se
zahušťujícího prostoru, zespod příchozími lidmi zeshora djskými mixy
Back To Your Roots (Mr L; Friction & K-Tee rmx), které po právu
vynesly na slovensku Bifidovi oddanou grupu bukkake-geish z Podtatří.
Z balkonu vklidu odměřoval jsem všem stejným metrem kvality lebeční a
srkaje Zelený čaj Lipton přepnul jsem na termální spektrum.
Signal (Fresh) teasovaný do Turbulence (Moving Fusion) jsem
prý slyšel jen já, řevem obrýlené červené skvrny s tričkem
horsefeathers (dobrá lebka) orámovaná masírka Swamp Thing
(Subfocus) a překvapivě větší reakce vzbudivší turboscifi
Voyager (Pendulum) lemovaly rokování o stoupající hvězdě
mladého DJe. Vynesli jsem rozsudek nejen ohledně lebky a Bifid ho dopotvrdil
Block Control (Noisia) provrtanou věčněgradující Welcome To
Shanktown (Vicious Circle), kterou penetroval The Nine (BC) –
vždy potěší a červená skrvna shluku parketu přecházela do ruda. Než
jsem od stropu dokončil lamentaci nad zlobící jehlou jednoho z gramofonů a
spekulaci nad faktem, že zněly tři desky v jeden moment, kteroužto se mi
nepodařilo odhlasovat, spustil Bifid mocné finále, které začlo přesně po
dokončení mé kontroly dubstepové stage. Ed Rush.
Messiah (Konflikt; Noisia remix) roztechněný do stratusova trackem
Peep Show (Cause4Concern), anžto je z labelu Virus (odkud padla
i delikatesně penetrující Slip Thru (Ed Rush & Optical) na
začátku jeho setu), umocnil definitivní verdikt o naději českého djingu a
záplavou rudé barvy znemožnil orientaci v termálním visuálním módu. To
už mi trhalo nervy v krku i ve stehnech, je nutno zakročit. Naše červená
trojtečka zamířila na jeho hruď, stihl ještě pokotlit var 1138
(Corrupt Souls) a zamixovat Facade (Noisia), aplaus davu velký,
ale naše pneumo-infarktní fůzní puška neodolala tlaku na kohoutek a
cvak, vžum odeslala Bifida do backstage. Jeho odchod „se vztyčenou
hlavou“, na to že měl díru v břiše, byl kvitován potleskem. Na odchodu
jsme vyslechli mnoho obdivných špitů na jeho selekci i mixovací schopnosti.
Je nám tedy i přes živočisným teplem vibrující masu masa pod balkonem
jasné, že s touto djskou bestií budou ještě problémy. Ed Rush.
Dějství druhé: ze stropu padající květiny před příchodem
krále
(teď už by to mělo najíždět do vrcholných otáček)
Morfujeme! Hacken! Jsem vlevo dole mezi bednou, zábradlím, DJem a parketem.
Im.Cyber počala převelmi přepěkně. Dech stovek
obnažených hrdel se počínal projevovat a chuť dvojnásobku nohou k pohybu
nutila ruce a hlasivky k pohybu. Pulsující hrudníky jen kopírovaly
strukturu basové linky, kterou posílala slečna Cyberová. Protože ona ví,
tak spustí Knock You Down (Spor) a my (HackenHoppyChaos bros) lehce
splýváme na hladině aplausu a úsměvem na její světlem řezané tváři.
More Like You (Leon Switch & Kryptic Minds; Unknown Error remix)
přednaznačil krásy masáže atmosférou smyslné temnoty, jíž je
Im.Cyber vpravdě zkušenou vládkyní. Hocha s brýlemi,
který kouřil nejen své cigarety velmi potěšila nestárnoucí The Plague
(Keaton & Hive) a muzikálně promakaná Atlanta (Silent
Witness) na modrém vinylu mu vyloženě škubala jazykem a mě prackou. Ed
Rush. Ed Rush.
Ředitelka Take Control týmu s přehledem naznak rozdmýchavala vody temné a
hutné (kolegium Break, Teebee, Fierce), stejně jako hluboké
s krásnými lekníny (Klutovo nové album). V záplavě barev
reflektorů a rozkvetlých pohledů z pod podia klasicky rozechvěla svými
prsty Not The One (Teebee). Zasněně seversky-lesnaté úseky malinko
vymýtila Belarus (State of Mind) a my jsme začínali pomalu slyšet
hukot krve v pulsujících tělech okolo nás. Atmosféra houstla přes
úroveň natvrdo přeobsazeného prostoru. Lipton Green Ice Tea v pracce to
jistil, neustálým otokům hlavy směrem k místu odkud měl vyjít On však
nezabránil. Světla skákala, stroboskop se nažhavoval, Im.Cyber pointovala
svůj set do grandiozního finále, čas přibržďoval. Reproduktory se
připravovaly na příchod. Jeho příchod. Ano, on. ON.
Nač otálet; snažili jsme se na to nemyslet, ale nešlo to. Tense bublala, pot
rašil na čelech, tepny tepaly, prsty se lepily, plíce hltaly, oči těkaly,
pozornost se rozostřovala, oheň podpaloval cigarety – čert ví, zda na ně
pak bude čas. Viděli a cítili jsme masivní potenciál nespoutaného davu,
kde se obzvlášť někteří vypečení jedinci počínali projevovat. Ve
chvíli konstatování, že to bude „sakra kalba“, se za zvuků
těžkotonážního válce Between the Lines (Vicious Circle) zjevil
ON…bouřlivý rachot lidského nadšení div nepřehlušil aparaturu. Im.Cyber
nepoprvé propukla v úsměv a nasadila, dokonale symbolicky desku Our
Leader (Klute). Mé chtivé pracky, dvojitá ústa i mozek se dožadovaly
výstupu a společně s krví počaly nabírat směr bod varu. Oči naběhlé
k prasknutí sledovaly vše, každý pohyb. Bezmocná těla hledající své
místo se zmítala v aréně tlakových bodů, když Im.Cyber vše sečetla a
podtrhla krví nasáklou Red Line (Break & Fierce). Mezi výhody
xenomorphních organismů patří i schopnost vidět v jiném spektru. To mé
v tu chvíli přešlo do ruda, počal jsem morphovat. Totálně. ED RUSH!
Hypertrofovaná hlavní stať:
(nadechnout a číst rychle)
Morfujeme! Alien! Jako kopanec do zad mě vytáhl vzhůru z bezuzdného
řevu a nadšeného mávání rukama první track od Ed Rushe.
Možná jsme si mysleli, že bude hrát nějaké veselé hitovky, ale poté, co
mi vyhřezlé vnitřnosti vlastního břicha narval do chřtánu hned v prvním
tracku jsme měli pochopit, co nás čeká. Ale my jsme řvali: Nééé!
Padající vnitřnosti jsem neřešil, v tu chvíli čas zmizel – nastalo
TEĎ. Oddanost okamžiku dostoupila mnohem vyšší míry, než si lze
uvědomit. Až ex-post je možno spatřit totální vytržení, přesun do
čisté přítomnosti. Plíživá temnota zaplavila kotel vřících těl, kde
adrenalin pumpuje a my se okamžitě stáváme epileptickými loutkami. Není
tam žádný přechod, maximálně: „Hey, co se to děje – uuáá!“.
Takže pracky do vzduchu, volume jekotu doprava a rozjíždíme mixle v pixle.
Nástává blitzkrieg časoprostoru a sebekontroly. Velení převzal arcisatan.
ED! RUSH!
Naspeedované stonožky napětí šmejdící na povrchu mého těla náhle
zmizely. Pár sekund prázdnoty – co bude teď? Odpovědí se stal zvuk
noisiácky znějcího úvodního mordoru, no rewind, ze střídačky vybíhá
hrubost od Vicious Circle nebo Evol Intent, aby nebohým
xenomorphům potrhala obličeje pařáty zlosti, které si tito novozélandští
producenti brousí do stále více skalpelnější podoby, jak prokázala
další věc Senor Tonka (The Upbeats feat. Ryme Tyme). Marně
skučíme do vzduchu směrem k ovladači všeho zla, nezbývá než zrychlit
nasekaný tanec a doufat. Naštěstí mozek je chytřejší a ví, že na
takové věci není v tu chvíli čas, všechnu zbylou sílu upírá
k získávání kyslíku. Blesky Ed Rushova umu lámou se nebohou změtí
končetin a trupů, dobrovolná hromadná masáž tupými kusy masa reaguje
poctivou dávkou hluku na hostinu dokonale vypočítaných kopáků a řezavé
basy. A tak stejně jako v roce 2001 v Lucerně zmocnil se náhle všech
řev 4 jezdců apokalypsy, Messiah (Konflikt; Noisia
remix)…nastává chvíle otevřených úst, kdy mluví vytřeštěné
oči, tohle už slova nedokážou. Ed Rush.
Následující Pump Friction (Jade) tak paradoxně slouží k oddechu.
Nastalý masokombinát nenechal ani jednu bytost na pochybách, že tohle tempo
by neudržela ani zombie Olgy Šípkové. Za první půlhodinu jsme, ať už ze
dřeva jako správné loutky, či plni kyseliny jako správní Aliens, propotili
i kalhoty, triko je na vyhazov, leč sotva jsme takové detaily registrovali.
Naše smysly směřovaly k jedinému bodu. K tomu veselému chlapíkovi,
který s úsměvem rozkopal náklaďák potracených pomluv, že bude hrát jen
Pendulum a mainstream. Chtěli jsme jen přežít. Nejdřív zmizela modrá, tu
jsem viděl naposledy v asi nejlehčím tracku jeho setu The Edge (Matrix
& Futurebound), který však byl jen ranním ústupem horečky, po
němž teprve začíná ten nejtvrdší boj s bacilem moru. Mor, Virus, Ed
Rush. ED RUSH.
Překopanost následovala přebasenost, naše končetiny se svíraly v boji
s křečemi a trhavými návaly horečky, které presovaly vnitřnosti silou
býka. Konečně rewind, darmo dodat, těžce vykoupený. Double-drop té
šílenosti s Jump (TC) byl jen začátek. Následoval pořádný
kopanec do huby novým Virusem jménem Sex & Drugs (Mista), do
kterého naládoval mortar Lick A Demon VIP (The Upbeats), a jakože
jsem už neměl z čeho dýchat a jak se hýbat (ne, to nepochopíte, to nebylo
„my proti němu“, to byl boj každého z nás vytrženého z reality
přímo s ním osobně, kde on měl skalpely a anatomickou příručku a
každý z nás zas uvázané končetiny ke kůlům), tak Ed Rush vyrazil klín
kladivem a poslal Smack My Bitch Up (The Prodigy; Subfocus remix),
nejdřív tease, pak mix a nakonec rewind..nemám slov, v tu chvíli jsme jen
bojovali o holé přežití. O nic víc nešlo, než přežít. Odejít nelze,
lze jen vytrvat a prožít. To jsme byli pomalu v půlce, ale nikdo z nás to
nevěděl, s veškerým vypjetím jsem v tu chvíli diktoval jak opice
císařpánovi pod pitevním stolem. Ed Rush.
Ne, nenechal nás ani vydechnout. Místo vody nás skrápěl napalmem.
Šílenými nájezdy „It is hopeless“ nás natahoval na skřipec a
poléval vařícím voskem. Hoppy: „Rubej to kurvaaa!!“, Chaos:
„Zabíjej!!“, Hacken: „Nééé!!“, to byl komunikační
vrchol, přes nějž se nešlo dostat. Proháněl nás po parketu jak prašivé
psy elektrickým bičem My Generation (Audio). Masíroval nás bucharem
na dlažební kostky dalším Audiem. Slova neměla smysl, duše odcházely
s každým dalším skřekem extrémního vypjetí sil psychickým
i fyzických. Odpovědí nám bylo kombo Ladies Nite (Demo & Cease)
a Rockstar (TC), kde si jen tak pohrávál s faderem. Stejně
jako v prvním případě bylo úplně jedno, že je to TC, vzhledem
k varu do nějž to mixoval. Následovalo peklo od The Upbeats.
Essential Virus. Ed Rush.
Tak jako při živém koncertu The Prodigy už nikdo soudný po třetině vůbec
nemůže, ale co naplat, musíte, neb víte, že byste litovali. Kdy jindy
zapomenout na všechno a oddat se infernálnímu teroru, než když vám Ed Rush
valí takové mordy do uší, že nevěříte vlastním smyslům. Jsme ve zhruba
tří čtvrtinách jeho setu a přichází druhá (v porovnání se zbytkem
setu) liquidní věc, kdyby v ten okamžik fungovala paměť, měla by nás
upozornit, že se něco chystá. Camouflage (Bulletproof & Optiv; The
Upbeats remix) rozvařila a následující masakr těžko těžko popsat.
Vlastně už popsat nešel. Klátili jsme se jak břízka v tornádu, ale byli
jsme absolutně šťastní, protože jsme cítili, že žijeme v tu chvíli na
101%, sice s rizikem ztráty vědomí, ale kdy/kde v dnešní době cítíte,
že opravdu žijete..tady jste to zažít mohli. Další track obsahující
hlášku „Yo, Ed Rush, Fuck Off!“, byl takový masakr, že to musel
být nový Virus, a že jich ten den zahrál požehnaně, nešlo to poznat, ale
nikoho to neštvalo, řezali jsme sebou, co to šlo, jedině tak bylo poznat,
že nejsme mrtví. Bože, ten track je mordor. Ed Rush.
Mayhem, který se odehrával na parketě, byl prořezán dalším peklem
s ženským vokálem na similar bázi jako Wishing on a Star..náhle
však z aparatury ozval se sampl Čaroděje ze země Oz a…
…na papíře to bude vypadat jako nuda, ale celé to bylo jen ejakulací toho
pekla, které z nás přes dvě hodiny ždímal. Ano to přirovnání je
přesné, jako sukkubus a i inkubus (bylo tam i mnoho dívek) s námi
nehorázně obcoval a tento čtvrthodinový závěr, který je, tak jako chám,
vidět, je jen definitivním výstupem předchozích 120 minut nejtvrší
deflorace hypofýzy, jak z japonského hentai. Po celou dobu o sobě nevíte,
řežete to jak křižáci pohany, nikdo vám po skončení nedá medaili,
odměnou je pocit dvou hodin absolutní existence a radost z přežití.
O hudebně estetickém rozměru nemluvě. Závěr, který byl „jen“
vrcholem sui generis…
…to znamenalo jediné: nejtvrdší výtvor nejslavnějších dnb Australanů
Terminal (Pendulum), do něj hned napřirážel Pressures (Atom
& Cell; Noisia remix), asi moc řveme, tak se nás rozhodne uklidnit
Block Control VIP (Noisia), ale je to málo takže geniálně
namixované Voodoo People (The Prodigy; Pendulum remix), které už
normálně nikoho nebaví, ale když ho namixujete, jako to udělal on, tak
zapaříte, jako když jste to slyšeli poprvé. Nemluvě o doubledropovém
teasu Signalu (Fresh), kterým se vám vlastně Ed Rush jen směje do
vašeho obličeje zkřiveného manickou bolestí. Svým způsobem nejasný
závěr v podobě rewindu na Where’s My Money (TC), zřejmě šlo
o reakci na to, že ho nechali hrát přes čas. A posléze na úplný závěr
puštěná docela stará Age of Empires (Photek). Absolut Ed Rush.
Disintegrující závěr s nechtěnou pointou:
(vydechněte si, už jsme v cíli)
133minut Ed Rushe, kdo je neviděl, nechť si pustí žilou stejně jako
v případě absence na Andym C. O tomhle vystoupení se totiž bude mluvit
hodně dlouho a stejně jako Andyho, se stane měřítkem. Ed Rush se vysmál
všem netovým zaslepeným budižkničemům a poklona, kterou na závěr
spáchal zuřícímu davu, nebyla pózou. Obě strany si zasloužili pořádný
kopec zmrzliny. Pure Virus, žádné směšné Tech Freaks, prostě masáž
trojúhelníku Virus-Offkey-Renegade Hardware (řekněme SubDue třeba), to jest
konstantní tok násilí, žádné zapečené záseky a tanecprasící brzdy.
Zákulisní zdroje hovořily o tom, že Ed Rush hrál i ten den dokončené
virusí kousky, bylo to zlo.
Morphujeme! Formelíni! Štěstí v očích nám okamžitě začli dmýchat
Deadly Viperz, start klasikou: Remote Control (Phantom
Audio). Většina davu zůstala a počala ochutnávat jejich brilantní
střelbu, tease Hush Hush (Shimon). Naše mozky taktéž, naše
končetiny však již jen bezvládně občas kymácely se vzduchem, i když se
snahou v případě Are You Ready? (Calyx). Chaos našel můj mozek
pod podiem a vrátil mi ho True Identity (Calyx), já mu vrátil jeho
mobil a Hoppy nás upozornil na nadšení jež sdílí s námi L’Enfant
Terrible a to už dorazila do mých nemohoucích rukou přešťastná královna
úsměvu, která mě zadusila svou krásou. Dumplin Riddim (Chase &
Status) spíše nesedl. Odstěhovali jsme se rychlostí šneka k zadní
stěně, kde jsme sbírali cukry a doprobírali skrze útržky vzdechů a vět
právě prožité peklo.
Mitch, Clump..všichni absolutně spokojeni a svorně přislíbili svou účast
na další Ed Rushově inkarnaci v Čechách na konci června. Kdo bude
v přírodním amfiteátru chybět, sám se připraví o prvotřídní
zážitek. Anakin nahustil Lick-A-Demon (The Upbeats)
a Manifest (Optiv & Mc RymeTyme), Akira přihodil
The Void (Masheen & Kano) se samply pražského metra, pak
Compound (Ed Rush & Optical), Outta Space (MIST),
Breaka, Operation Crossbow (Shimon), Back To Your Roots
remix, do něj klasiku nejzlejší 4 days (Bad Company).
Hloupý výčet tracků nevytvoří představu skvěle šlapající dvojice
pořízků, co si přišli vyřídit účty s publikem a podařilo se jim
udržet největší počet lidí, co kdy na Take Control po hlavní hvězdě
zůstal. Došlo ještě na ranec fláků, jako procházení Ed Rushe mezi
návštěvníky. Týpka, co házel šavli do rohu, Swamp Thing
(Subfocus), Nitrous (Bad Company), Shrapnel rmx,
Knock You Down (Spor), kdy jsme se pokusili v nejlepším odejít.
Odešli jsme, abych byl v zápětí povolán zpět mistress Cyber na pokec
s mistrem. Po pár větách jsem se málem zhroutil, tak jsem raději utekl.
Definitivním důkazem oddanosti Deadly Viperz publiku a drumnbassu budiž
závěr, kde roztočili Akirův test press nové tvrší verse Axle Grindera
(Pendulum) a Exodusu (Noisia & KRS-One).
Trpký závěr:
(aneb zakousni se do shnilého citronu)
Plni nadšení a osvícení jsme zářili, až jsme došli k autu, chtěl jsem vyprávět o svých dvou minutách s Ed Rushem, když se ukázalo, že auto je vykradené, okno rozbité. Takže slova došla nám všem. Vyjma kleteb a nadávek. Krásně ambivalentní noc. Pro změnu. V roce 2003 když hrál Ed v Roxy, se se mnou ten den rozešla přítelkyně. Loni, když hrál v Ostravě, zase celá noc byla tak pohrocená, že se tomu dodnes nevěřícně smějeme, že jsme tu cestu přežili. Takže voláme benga, super..Byste něvěřili, jak najednou únava zmizela a celá radost zmizela. Jen podepsané CD Chameleon v ruce…no abych to zkrátil, tak než jsme to s policisty dořešili, tak přišli postupně další tři lidé, že jim taky vykradli kárku. Kdyby nás Take Control chlapíci nechali stát v té Abaton ulici, kde bylo dost volného místa, tak se nic nestalo, ale ne, oni nás museli vykázat. Díky, zmrdi. Omlouvám se, ale jak vidět konec reportu je touto zkušeností dost nasáknut a proto je ošklivý přeházený naštvaný, netečně strohý a bezvýrazný. To mi připomíná, že si mám zajet pro protokol o krádeži.
Bonus:
Na dubstepovou stage jsem vyslal bojovníky nemálo nadšené, statečně se poprvé poprali s možností slyšet dubstep naživo a byli téměř jedinými, kdo druhou stage obýval. Ne každý má možnost chodit denně na dubstepové parites a dubstep byl a bude o pořádném zvuku, který doma prostě nevyrobíte. Chtěje novému zvuku přijít lépe na kloub přišli s rozvrným zjištěním, že dubstepová basa dominuje nad kopákem způsobem pro dnb fans dosti vysokým a přelévá se přes něj jako horká čokoláda po ženském těle. Dubstep se z mého pohledu stává jakousi mladší, mnohem povedenější a rozmanitější sestrou reggae, které pravé dnb heads uspává. Předtím než odvážní pionýři naběhli na Ed Rushe, zaznamenali dubstepový remix klasiky Bludclot Artattack (Ed Rush & Nico) či dominantu dubstepu Midnite Request Line (Skream), se kterou opustili plochu 2nd stage vstříc náruči žiletek Ed Rushe..