Dám volume doprava

Nora už ve svých prostorách hostila kde koho. TransGlobal Underground, Hypnotix, Tata Bojs, Loop Guru, Fatalerr… a v Kopřivnici ji za to mají patřičně rádi. Přesto se nejedná o klub. Vchod do klubu v pravém slova smyslu najdete z druhé strany a já se přiznám, nikdy jsem tam nebyl. To, v čem se většina „velkých“ akcí odehrává, je bývalým krytem civilní obrany. A jako v bývalém krytu civilní obrany to v Noře vypadá. Betonové zdi, masivní ocelové dveře s velkými tlakovými uzávěry, po stěnách nějaký ten plakát na chystanou akci (v tomto případě koncert Tata Bojs) a uprostřed, slovy Katky Winterové, „bazének“.

Zvuk odpovídal prostoru. Byl čistý, ovšem slabý. Nejsem nijakým zastáncem vřískajících a dunících reproduktorů, ale v případě, že během produkce slyším hovor a smích lidí, kteří se baví vzadu u stolů, klidně bych za zvukařský pult vylezl sám a „pořádně to přikuřil“. Na druhou stranu, Dušan Neuwerth samozřejmě ví, co a jak dělá. Silnější vibrace by určitě rozezněly všechno to železo a beton kolem, takže bychom místo samotné Extáze slyšeli battle Extáze a železobetonu.

„Radime, nevíš prosím tě, jak si ti tři říkají?“ (kamarádka Móňa)

Hvězdám večera předskakovali Veneer. Veneer jsou trojka kluků a dívky ze Slovenska a snad je pořád můžu označit za „objev“. S trochou nadhledu bychom je také mohli přirovnat k vyškovským Here. V současnosti připravují debutové album u českého labelu EMI Escape a protože svým pojetím hudby mají opravdu co říct, těšte se na jejich profil na ShadowBoxu.

Veneer jsou známí tím, že k sobě u příležitosti koncertů přibírají další hudebníky. Tentokrát ovšem přijeli sami, a tak většina doprovodných zvuků z pochopitelných důvodů pocházela ze smyček. Kluci obstarávali kytary, jeden z nich i synťák, a Simona se ladně vlnila u mikrofonu. Směsice vyzpívaného downtempa a breakbeatu se každopádně setkala s úspěchem posluchačů, kteří každý odehraný kousek odměnili upřímným potleskem. Veneer se na to stejně upřímně (někdy až nadšeně ;o) usmívali. Stoprocentní soulad.

„Líbí se vám to..? …tak co je??? No??? Noooo???“ (Katka Wintrová)

Stoprocentní soulad pokračoval i s příchodem Ecstasy Of Saint Theresa a prvním odehranou novinkou Sychro. Katka Winterová „hlídala“ mikrofon a záda ji zpoza mašinek jistil Moucha Jan P. Muchow s hostujícím Carlosem de Paolo (na kterého jinak narazíte v kytarově-loungových Roe-deer). Publikum vystřídalo upřímný potlesk v nadšený jásot a přestože tančil nebo pohupoval se jen málokdo, atmosféra byla velmi příjemná.

Kromě písniček z alba Slowthinking zaznělo i něco z In Dust 3 (jmenovitě Winter # 22, Just a Fade a nesmrtelná Neon), Carlos i Moucha si vystřihli aspoň jedno sólíčko a za zády blikala videoprojekce. Katka hýřila energií. Tančila, pózovala fotografům, čile komunikovala s publikem a všechny přítomné už během první čtvrthodinky přesvědčila, že před sebou mají charismatickou slečnu. Semo tamo se jí povedl pěkný vtip („Hm, tak vy jste nás teď vytleskali k přídavku a já se trapně podívala do playlistu, že to tam máme napsaný.“)

Sifon se nedostavil, proto za něj musela v písničce www.eost.pluto zaskočit (i zaskotačit) právě Katka. Beat box to nebyl, přesto si zaslouží pořádnou chválu a publikum snahu patřičně ocenilo potleskem už v polovině tracku. Když se řekne Ecstasy Of Saint Theresa, všichni si coby frontmana představíme Honzu Muchowa. Pravdou ovšem je, že na koncertech je tím pravým a jediným frontmanem Katka. Což vůbec není na škodu.

Feelin´ Blue

Blue už jen tak dojížděl. Přesněji řečeno hrál stejně dobře jako vždy a byli jsme asi čtyři, kdo tančili hezky v ústraní, zbytek fanoušků už ale odešel nebo jen čekal na vlak. A přitom Bluova „míchanice“ downtempa, lehčího breakbeatu a latina byla za celý večer paradoxně tím nejtanečnějším, co jste mohli slyšet. Blue tak příjemně udělal pomyslnou tečku za stejně příjemným dvojkoncertem večera. Za tu cestu to rozhodně stálo.

Bartias_ Radim Bartík

Ecstasy Of Saint Theresa / Veneer / DJ Blue
@ Nora Kopřivnice 19.října 2oo2