Dám volume doprava
Nora už ve svých prostorách hostila kde koho. TransGlobal Underground,
Hypnotix, Tata Bojs, Loop Guru, Fatalerr… a v Kopřivnici ji za to mají
patřičně rádi. Přesto se nejedná o klub. Vchod do klubu v pravém slova
smyslu najdete z druhé strany a já se přiznám, nikdy jsem tam nebyl. To,
v čem se většina „velkých“ akcí odehrává, je bývalým krytem
civilní obrany. A jako v bývalém krytu civilní obrany to v Noře vypadá.
Betonové zdi, masivní ocelové dveře s velkými tlakovými uzávěry, po
stěnách nějaký ten plakát na chystanou akci (v tomto případě koncert
Tata Bojs) a uprostřed, slovy Katky Winterové, „bazének“.
Zvuk odpovídal prostoru. Byl čistý, ovšem slabý. Nejsem nijakým zastáncem
vřískajících a dunících reproduktorů, ale v případě, že během
produkce slyším hovor a smích lidí, kteří se baví vzadu u stolů,
klidně bych za zvukařský pult vylezl sám a „pořádně to přikuřil“.
Na druhou stranu, Dušan Neuwerth samozřejmě ví, co a jak dělá. Silnější
vibrace by určitě rozezněly všechno to železo a beton kolem, takže bychom
místo samotné Extáze slyšeli battle Extáze a železobetonu.
„Radime, nevíš prosím tě, jak si ti tři říkají?“ (kamarádka
Móňa)
Hvězdám večera předskakovali Veneer. Veneer jsou trojka kluků a dívky ze
Slovenska a snad je pořád můžu označit za „objev“. S trochou nadhledu
bychom je také mohli přirovnat k vyškovským Here. V současnosti
připravují debutové album u českého labelu EMI Escape a protože svým
pojetím hudby mají opravdu co říct, těšte se na jejich profil na
ShadowBoxu.
Veneer jsou známí tím, že k sobě u příležitosti koncertů přibírají
další hudebníky. Tentokrát ovšem přijeli sami, a tak většina
doprovodných zvuků z pochopitelných důvodů pocházela ze smyček. Kluci
obstarávali kytary, jeden z nich i synťák, a Simona se ladně vlnila
u mikrofonu. Směsice vyzpívaného downtempa a breakbeatu se každopádně
setkala s úspěchem posluchačů, kteří každý odehraný kousek odměnili
upřímným potleskem. Veneer se na to stejně upřímně (někdy až nadšeně
;o) usmívali. Stoprocentní soulad.
„Líbí se vám to..? …tak co je??? No??? Noooo???“ (Katka
Wintrová)
Stoprocentní soulad pokračoval i s příchodem Ecstasy Of Saint Theresa a
prvním odehranou novinkou Sychro. Katka Winterová „hlídala“
mikrofon a záda ji zpoza mašinek jistil Moucha Jan P. Muchow s hostujícím
Carlosem de Paolo (na kterého jinak narazíte v kytarově-loungových
Roe-deer). Publikum vystřídalo upřímný potlesk v nadšený jásot a
přestože tančil nebo pohupoval se jen málokdo, atmosféra byla velmi
příjemná.
Kromě písniček z alba Slowthinking zaznělo i něco z In Dust 3
(jmenovitě Winter # 22, Just a Fade a nesmrtelná Neon), Carlos
i Moucha si vystřihli aspoň jedno sólíčko a za zády blikala
videoprojekce. Katka hýřila energií. Tančila, pózovala fotografům, čile
komunikovala s publikem a všechny přítomné už během první čtvrthodinky
přesvědčila, že před sebou mají charismatickou slečnu. Semo tamo se jí
povedl pěkný vtip („Hm, tak vy jste nás teď vytleskali k přídavku a já
se trapně podívala do playlistu, že to tam máme napsaný.“)
Sifon se nedostavil, proto za něj musela v písničce www.eost.pluto zaskočit (i zaskotačit)
právě Katka. Beat box to nebyl, přesto si zaslouží pořádnou chválu a
publikum snahu patřičně ocenilo potleskem už v polovině tracku. Když se
řekne Ecstasy Of Saint Theresa, všichni si coby frontmana představíme Honzu
Muchowa. Pravdou ovšem je, že na koncertech je tím pravým a jediným
frontmanem Katka. Což vůbec není na škodu.
Feelin´ Blue
Blue už jen tak dojížděl. Přesněji řečeno hrál stejně dobře jako
vždy a byli jsme asi čtyři, kdo tančili hezky v ústraní, zbytek
fanoušků už ale odešel nebo jen čekal na vlak. A přitom Bluova
„míchanice“ downtempa, lehčího breakbeatu a latina byla za celý večer
paradoxně tím nejtanečnějším, co jste mohli slyšet. Blue tak příjemně
udělal pomyslnou tečku za stejně příjemným dvojkoncertem večera. Za tu
cestu to rozhodně stálo.
Bartias_ Radim Bartík
Ecstasy Of Saint Theresa / Veneer / DJ Blue
@ Nora Kopřivnice 19.října 2oo2