ED RUSH - PODROBNÝ PROFIL

ED RUSH – temnota je jeho obchodní značkou


ZA DOBU SVÉ EXISTENCE PROŠEL DRUM’N’BASS MNOHA RADIKÁLNÍMI ZMĚNAMI. HARDCORE, INTELLIGENT, GROOVY, LATINO… NĚKTEŘÍ PRODUCENTI SE MUSÍ POŘÁDNĚ OHÁNĚT, POKUD CHTĚJÍ ZŮSTAT V MÓDĚ, ZATÍMCO JINÝM STAČÍ NĚJAKÝ TEN STYL VYNALÉZT A ČEKAT NA PŘÍCHOD EPIGONŮ. JAKO TŘEBA ED RUSH, KRÁL TECH-STEPU.


Ed Rush přišel na svět do rodiny západolondýnského holiče pod značně hůře znějícím občanským jménem Ben Settle. Svůj budoucí dýdžejský pseudonym ale dlouho hledat nemusel. Přezdívku Headrush dostal od kamarádů pro podivné vlasové kreace, které si na něm jeho tatík zkoušel, a později jen stačilo své umělecké jméno zkrátit. „Pokaždé jsem přišel do třídy s jiným, šíleným účesem, vypadal jsem skoro jako pudl. A tak mi začali říkat právě takhle.“

Po hudební stránce začínal Ed Rush podobně jako většina dnešních ostrovních hvězd – na počátku byl hiphop a electro, potom následovalo okouzlení strojovými rytmy na ilegálních ravech a od té doby začal Ed přemýšlet o hudební kariéře. Když už pravidelně hrával v lokálním rádiu DOM FM, přeorientoval se na jungle a stačilo jen najít nějakého dobrodince s vlastním vybavením, aby mohla vyjít první nahrávka. Jeho kroky tedy směřovaly ke kamarádovi Nico Sykesovi, v jehož improvizovaném studiu vznikla první Edova hitovka „Bloodclot artattack“. Tato syrová temná skladba vyšla na nově založeném Nicově labelu No U-turn (dnes již značně pasivním), a přestože jsme se od té doby z Rushovy dílny dočkali desítek lepších nahrávek, již tenkrát tento vinyl předznamenal, kudy se bude jeho tvorba ubírat.

V následujících letech se jméno Ed Rush díky dlouhé řadě dvanáctipalců (spolupráce s Nicem, Fiercem, Tracem) stále více popularizovalo – Edovi vycházely desky i na známých labelech Emotif (dříve SOUR), Prototype či Metalheadz a jeho sety začínaly být kolem roku 1996 čím dál tím oblíbenější alternativou k tehdy módní vlně jazzy a funky drum’n’bassu, představovaného producenty typu LTJ Bukem, Alex Reece či Wax doctor. Rush stále vzdaloval svůj osobitý zvuk od těchto zpívaných hitovek směrem ke své hudební vizi – vokály vyměnil za zkreslené samply, melodie za ruchy v pozadí a výsluní Top of the pops za příšeří klubů. S touto filozofií se Ed Rush udržel na špičce dodnes – „ Miluji rytmus a nic ostatního mě nezajímá. Drum’n’bassu nesluší komerce, tenhle styl funguje pouze v klubech.” V době, kdy byl již v Británii obecně uznávaný, vydal Ed Rush své první dlouhohrající album Torque, opustil label No U-turn a vrhl se do spolupráce s Opticalem, díky které ho dnes zná celý svět.

I když sólová tvorba obou pánů je také bohatá, na současné elektronické scéně nenajdete mnoho zvučnějších dvojic než jakou jsou Ed Rush & Optical. Optical, vlastním jménem Matt Quinn, byl vždy uznávaným producentem, kterého si pro studiovou výpomoc povolávali ti nejlepší (stal se Grooveriderovou pravou rukou, s Goldiem pracoval na jeho opusu Mother ), přesto si z různých anket a ocenění nikdy velkou hlavu nedělal – “Docela mě potěšilo, když jsem se stal podle Muziku producentem roku 1998. Už ve škole jsem na sportovních dnech byl většinou poslední, tak jsem rád, že jsem taky někdy něco vyhrál.” Sám Ed Rush dosud považuje jejich setkání za pravé požehnání. “Ještě nikdy se nám nestalo, že bychom ze studia vycházeli s prázdnýma rukama. Matt vždy přijde s nějakým novým zvukem a pak se s ním piplá tak dlouho, dokud ho totálně nepřestaví.”

Pro své výtvory založili Ed Rush & Optical vydavatelství Virus, na kterém až donedávna vycházely pouze jejich vlastní kousky v čele s hity jako Kerbcrawler či Bacteria a dvěma sólovými alby. První z nich se jmenovalo Wormhole (1998), jehož kopií se po celém světě prodalo 40 000, což bylo na nezávislé undergroundové album velice slušné. Optical vysvětluje koncepci alba takto :” Červí díra (wormhole) je spojení mezi dvěmi dimenzemi, kterým by se teoreticky v budoucnosti mohlo cestovat tisíce mil daleko. Tohle by mělo lidem napovědět, o co usilujeme.” Na Wormhole Ben a Matt důkladně propracovali jednotlivé skladby podle svých požadavků na klubový track a darovali světu temnou, přesto vyváženou kolekci tvrdých amenovek již naprosto odtržených od kořenů junglové hudby. Po vydání alba Ed Rush s úsměvem přiznává, že lidé neznalí jeho předchozí tvorby situují Wormhole kamsi do S/M klubů : “ Taky už jsem jednou v cizině v jednom takovém podniku byl – lidé tam tancovali v klecích a tak…” Optical si však zachovává chladnou tvář a komentuje: “ Utrpení a potěšení k sobě opravdu nemusí mít daleko – spousta lidí musí celý týden tvrdě pracovat, aby si mohli o víkendu vydechnout, a tak ani my nemůžeme být pořád lehkomyslní optimisté – my se víc soustředíme na temné stránky života.” Zároveň se dozvídáme,jak moc si Ben a Matt hlídají úroveň své tvorby: “Nám docela záleží na tom být na vrcholu. Pokud děláš drum’n’bass, neustále se snažíš posouvat věci dopředu a to bývá celkem stresující. Nikdo nemůže mít výborné tvůrčí nápady do nekonečna a já doufám, že my ty svoje využíváme dostatečně, abychom nějakou tu dobu byli na špičce.“

Při přípravě druhého společného alba Eda Rushe a Opticala postihla nehoda, kvůli které musely být práce na pár měsíců pozdrženy a která (jak sami přiznávají) pozměnila zvuk samotného alba. „Vybuchla nám reprobedna a od té doby nám oběma zvoní v uších. Když se to stalo, měli jsme už kolem sedmi tracků hotových a pak bylo pro nás hlavní dokončit album v rámci možností.“ A možností nebylo mnoho – ani po několika měsících vynucené pauzy se problémy nevytratily. „Nikdy jsem si na své uši nestěžoval, ale teď se s tím pokouším žít, jak to jen jde. Bohužel, když je kolem mě příliš ticho, pak je těžké to ignorovat,“ říká Optical. Ed dodává: „První dva měsíce jsem kromě toho zvuku neslyšel nic jiného, což mě dost znervózňovalo. Teď používám speciální špunty do uší, které mi dost pomáhají.“ Ben a Matt přesto album s pomocí Matrixe dokončili. Vyšlo před necelými dvěmi roky, navzdory ztíženému vzniku zní velice dobře a jmenuje se Creeps. Název tohoto alba se podle tvůrců váže k porušování zaběhnutých postupů při tvorbě drum’n’bassových skladeb – „Dramaturgie většiny tracků na posledním albu se odkrývá velmi pozvolna a nenápadně, plíživě se vkrádá mezi beaty.“ Na tomto albu také Ed Rush & Optical poprvé spolupracují s MC Ryme tymem. „Ten už s námi několik let vystupoval a my jsme chtěli jeho hlas na naše album. Stejně už jsme chtěli použít i nějaké vokály. Problém je, že málo MCs doopravdy umí do drum’n’bassu zpívat. Také jsme chtěli něco,co by dávalo smysl – žádné ‘Big up for Ed Rush & Optical’, a tak jsme si všichni sedli a zkusili něco napsat. Konec konců, Adam F spolupracoval s LL Cool J a Redmanem, mluvili jsme i s Method manem a všichni to jsou drum’n’bassoví fanoušci.“ Nutno dodat, že zatímco zmíněné americké hiphopové hvězdy na chvíli přetáhly Adama F do své hudební branže, skladby Resurrection a Flightpath, které vznikly pro album Creeps, jsou junglovky jedna radost.

Creeps je sice další vynikající kolekcí moderního temného drum’n’bassu, ale jestliže po vydání Wormhole mohli všichni junglisti Benovi a Mattovi ruce utrhat, v době Creeps si už našli jiné hrdiny a zaposlouchali se do zpěvných melodií nové vlny tzv. intelligent drum’n’bassu. “Konečně se lidé začali zajímat i o někoho jiného než o nás a Bad company,” říká překvapivě Matt. “Myslím, že scéně prospívá různorodost, ale tenhle neo-old skool mě moc nebaví. Řada lidí ani ty původní tracky, ze kterých se teď sampluje, nezná, a tak jsou nadšení. Pokud já použiju retro–sampl, snažím se ošetřit ho tak, aby z toho nevznikla pustá kopie.” Podobně radikální názory, které manifestují důležitost hudby samotné před slávou a obálkami módních časopisů, má tato dvojka i na kraje zlámanými beaty takřka nepoznamenané – “Často se k nám donese, že by drum’n’bass měl prorazit i v Americe. Nevím, jestli to má nějaký smysl. Teď všichni DJs doufají, že se breakbeaty dostanou do Ameriky a Japonska a všichni tady zbohatneme. My jsme spokojení s tím,co máme.”

Ani po vydání Creeps nezůstala naše dvojka pasivní. Počet singlů na vydavatelství Virus dosáhl nedávno čísla deset a to s masivním remixem albové skladby Pacman (samozřejmě s patřičně videoherním přebalem), který pro Bena a Matta udělali Ram Trilogy. Tento vinyl, který kombinoval rush – opticalovskou analogovou atmosféru s gradující basovou linkou od Andyho C. & co., se na pár měsíců stal nejžádanějším drum’n’bassovým titulem. Také si možná vzpomenete na ďábelský Cannibal run, další spolupráci s Ryme tymem, která se řadí k absolutně nejtvrdším počinům, které kdy vzešly z rukou pánů Rushe a Opticala. O něco méně vyvedená byla skladba Rehab vydaná na labelu Quarantine, zato pánové znovu získali své dávné ostruhy na poli remixů. (Pamatujete třeba na jejich verzi Watching windows pro Roniho Size ?) Během posledního roku byl jednoznačným zásahem do černého remix pro Hatiras (Spaced invader) a jejich nejžhavější práce, přepracování housové klasiky French kiss, právě brázdí světem na white labelech.

Samozřejmě, že oba pánové také křižují svět jakožto DJs. Opticala mohli Slováci vidět o prázdninách na Pohodě a Ed Rush navštívil naší republiku v září minulého roku, aby zahrál na dvou vyprodaných Shadowbox parties, o kterých se v tuzemské junglové komunitě ještě dnes vyprávějí nadšené historky. Ed tehdy předvedl jeden ze svých typicky temných setů, ve kterých však energičnost není doprovázena jednotvárností – Ed sám říká: “Čím více hraješ, tím více se učíš. Prostě se naučíš, že nemůžeš hrát takovouhle hudbu hodinu a půl, nebo dvě.” Za ten rok, co uplynul od Rushových setů v Praze a Ostravě, zavítala do naší republiky řada dalších drum’n’bassových hvězd, ale málokterá sklidila tolik pozitivních ohlasů jako Ed Rush. Kam se jeho dýdžejské umění v poslední době posunulo, si budeme moci ověřit už v sobotu v Praze.

Text: JINDRA VOLÁK