REPORT Z ACUVUE COSMIC CITY

Na tuto akcičku jsem se velice těšil, a to opravdu jen díky Eduardovi. Po všech prudách (trvaly asi 90 minut) se vstupem, šatnou a frontou u baru mi konečně bylo dopřáno soustředit se pouze na hudbu. Nejdříve nutno podotknout, že vedlejší stage mi (a většině návštěvníků) přišla dosti nedůstojná. Už od začátku se zde těsnaly spousty lidí a dostat se na bar vyžadovalo notnou dávku odhodlání. Začnu u Dababas, jelikož i přes to, že jsem moc chtěl, většinu předchozích interpretů mě nebylo dopřáno si poslechnout, právě kvůli potížím s akreditací. Ve chvíli, kdy nastoupila Katcha, parket se pěkně zahustil a teplota stoupala. Hned po chvíli nastoupily i zbylé dámy (kromě Lindee, ta se přidala až později) a jazda mohla začít. Mě pouze zarazilo šílené tempo, jakým Katcha točila desky. Na mě příliš rychlé. Další nevychytávkou se bezesporu stala hlasitost zvuku. Holky prostě hrály potichu, což se na setu citelně podepsalo. Neseděly mě ani desky a nízká frekvence mixů. Prostě osobně jsem čekal více. Na druhou stranu většina lidí se dobře bavila a pro dost pánů šlo spíše o pastvu pro oči, než pro uši:)
Tak ale rychle k Ed Rushovi. Ten nastoupil za bouřlivých ovací a po intru, které měl připraveno na CD hned střihnul Funkstation od Accidental Heroes na posledním Virusu.:) Tento fakt způsobil, že jsem se vyklidil na kraj vřavy, poněvadž uprostřed se nedalo dýchat ani hýbat a hrozilo i ušlapání. Oproti Dababas byl Eda naopak chvilkami až příliš přeřvaný. No ale rychle k deskám, než je zapomenu. Tradičně hodně BC – Snowcat, Mo Fire (ta to fakt rozsekla), do ní hned 4Days (nevím, proč se všichni tak diví, že ji dal, když TheNine a 4Days hraje pořád), The Nine padla jen náznakem, ale nakonec šla zpět do bagu, stejně jako Ain´t Too Loud. Když už jsem u Dillinji, tak ještě nesmím opomenou její remix Nitrous! Huge! Na řadu se dostal i Swift a jeho libovost Rebirth. Po Funkstation musel přijít i Rocket Launcher a to hned dvakrát! Dále potom nový Matrix, který zní podobně jako pecka od holanďanů na Love. Šílenství na parketu způsobila klasika Morning Light od Concord Dawn, LK v remixu od MIST, nová 1210 od Crossfire, spousta Twisted Individualu a samozřejmě nové pecky od Terrible Twins. Technicky set neměl chybu. Eda prostě umí a právem patří mezi djskou špičku.
Po hlavní hvězdě nastupoval Mat z Tri Life. Ten bohužel nejen, že neudržel laťku vysoko, ale padala mu až na zem a chvílemi jsem se bál, aby se nezlomila. Jeho set se opravdu nepovedl, což ještě umocnil fakt, že nastupoval po vynikajícím Edovi.
Dále byla na řadě jistota v podobě Koogiho. Po první desce to vyzeralo na další lekci Liquid Funku, ale časem přituhlo a překvapivě spíše než Liquid Funk se linuly z reprobeden hutné basové linky a občas pěkně syrové zvuky. Ale ne zase moc:) I´m Cyber jsem vzdal, ještě než začala, tělo mi již nesloužilo.
Závěrem bych rád napsal, že přes všechny potíže a nesnáze a fronty jsem odcházel s dobrým pocitem, a to pouze díky Eduardovi. Jsi borec man. Tak snad příště na Ed Rush is back vol.2…(nit)