Planet Sound začal už v 21:00, což je na
mě sice brzo, ale přesto jsem se snažil, abych stihnul alespoň kousek
z mistra Ghonzalese. Bohužel. Tentokrát mě nezdržela
prostitutka, ale velmi zajímavě vypadající street party tvořená
alegorickými vozy se sound systémy, táhnoucími se od Hradčanské až na
Letnou. Tramvaj, která se pomalu tím rámusem prosoukala, s výsledným
zpožděním několika minut, byla dobrá volba. Sedět v autě, uvězněn
policejními vozy v kilometrovém štrúdlu – to bych asi vraždil a
freeteknaře zakázal. Takže mi doufám Ghonzales promine, ale přejděme
rovnou na Koogiho.
Musím říci, že jsem se hned na začátku zděsil
strašného zvuku, jaký se z repráků linul. Člověk si ale zvykne a
smíří se s tím a je rád za to, co je. Koogi hrál měkce,
hebce, ale svižně a s nasazením. A lidi už po desáté moc pěkně
pařili. Příprava na liquid funkového krále ve formě jeho Cold Halo zněla
při mém příchodu a dodala mi super pocit – Jo! Jsem tady! Překvapil mě
Last Call od Hivea – ta věcička je vražená, což mi před tím nepřišlo
a seděla i publiku. Můj první orgasmus si opět získalo Teebeeho Liquid
Light (jsem ani nevěděl, že ho Koogi má;). Nerad, ale přeci jen se vrátím
k tomu zvuku, musím se totiž omluvit za to, že popravdě nevím, a proto
nemohu poreferovat o tom, jak kdo míchal či nemíchal. Nesmím zapomenout na
asistenci MC Vaanta. Opět si to dával mistrně, žádný
řev, žádné mimózní výlevy. Super doplněk Koogiho rytmů ale také
bohužel zanikal v přebasovaném šrumci. Ale byl to balzám oproti Ryme
Tymeovi – ten mě občas už štval, a chtěl jsem, aby už ty ústa zavřel,
ale o tom až později. Koogiho set se mi moc líbil co do koncepce. Nemohl si
dovolit rozdrásat dav před Calibrem, a ani ho nemohl nechat usnout. Vybíral
Calibroviny, Nu:Tonoviny, Markoviny, Sonicoviny a výsledek byl více než
skvělý – já asi to užil a lidi se bavili. Poslední placka – Matrix +
Danny J – Domino a hurá na věc!
Přišel malý velký muž a děly se věci.
Z Calibra by se někteří zbláznili v pozitivním a
někteří ve smyslu slova negativním. Začínal dubplaty a neznámými liquid
tancovačkami, které lidi pěkně rozhoupávaly. Ale až na závěr a občasné
výjimky nedošlo na žádné skákání, na žádné projevy, za které by se
nemuseli stydět ani orangutáni ani pacienti z ústavu pro mentálně choré.
Neozýval se neutuchající řev při breakdownech – třeba na Together od
Logistics jsem řval akorát já a Anakin. Calibre ale postupem času vtáhl dav
do svého království a nabízel mu ty nejlepší plody ze své zahrádky. Mr
Maverick, Makes Me Wonder, Mr Majestic, Drop It Down – přední řady
skotačily vskutku parádně a stejně to bylo i tam, kam jsem jen dohlédl.
Mistr si pro sebe nenechal ani nový Soul:r a zakončil svůj set High
Contrastovinou Do It. Vývoj setu a z něj čišící atmosféra mě nutí
Calibra podezřívat, že měl moc dobře promyšleno, co a kdy pustit. Ale bylo
to úžasné, bez rewindů a bez uřvaného MCho – takže maximální
spokojenost.
Dál byli na programu Asian Dub
Foundation. Překvapilo mě, jaké přivítání a jakou euforii
způsobila první deska a pozdravení pražského publika. Nevím, čím DJ
z ADF začínal, a tipuji, že to bylo něco vlastního a známého. Já jsem
ale nikdy ADF nedal šanci, ačkoli je mám doma. Vždycky je totiž spousta dnb
důvodů, proč si nepustit něco z jiného soudku. Jsem barbar a ještě
k tomu technosmaha, a proto jsem se odebral na skákání za roboty a ufony,
kterým hráli James Ruskin + Oliver Ho. Osobně (a zabijte mě
klidně za to), mě jejich set dostal ze všeho úplně nejvíc. Od Calibra jsem
slyšel vše, co od něj znám a od Ed Rushe + Opticla to, na co jsem zvyklý.
Takže u mě vyhrálo barvité techýnko, které mělo hlavu a patu. Chlapci se
ve většině případů shodli, mě se zdálo, že byli uspokojivě sehraní.
Střídání desek po minutách a hlavně prolínání vymýváren od Redhead
či Bena Longa s atmosférickými minimaly a lámanými úlety od Olgy + Jozefa
nebo Female mě nastartovali k tomu, abych si odlítl jako už dlouho ne. Bylo
potřeba ale zkontrolovat projekt I Am X v Chill Outu, na
který jsem byl upozorněn. No – byla to super podívaná. Já sice tomuto
stylu hudby vůbec nerozumím, ale přišlo mi to jako nedomr*lí Massive Attack
na heroinu od prazvláštní partičky, která si lítala na tripu pár desítek
metrů nad Výstavištěm a jejich těla se snažila alespoň nastínit polohu
jejich zlomených duší. Jako kuriozita to bylo dobrý a zpěv Chrise Cornera
skutečně mrazil, ale já raději zašel zkontrolovat ADF a překvapilo mě,
že jsem slyšel remix FSOL – Papua New Guinea nebo Closer od Markyho. Byl to
tedy takový zajímavý miš-maš, tvořený dnb i nednb, na který lidi
neskutečně pařili. Já jsem ho ale střídal s Derrickem Mayem a vychutnal
ADF až na konci – a to když parádně zafungoval Zincův remix Ready Or Not
a na závěr pak Prodigy – Out Of Space také v remixu. Lidi dostali, co
chtěli a výkon ADF náležitě ocenili.
Eda s Optikem začali se Submarines od Freshe
v remixu Pendulum a pak už si dávali pro mě neznámé kousky, nebo jen
ztěží v té chvíli identifikovatelné. Pokud jsem to správně pochopil,
mám za to, že Opticalovi to šlo o něco hůř, mixy byly dost často pěkně
strohé a utlé a to i ve chvíli, kdy si na gramce položil opravdové
lehkomíchačky. Ale to nevadilo. Kalilo se maximálně a bez zábran. Screamer
od Ram Trilogy, Kerbcrawler remix, Message remix, nová Hiveova překopávka
Paraadrenasite od Doma + Rolanda – to vše se dalo slyšet. Rewindů bylo asi
tak 10 a fakt to bylo maximálně trapné. No a MC Ryme Tyme?
Úžasný hlas, ale nevědět, že je to on, tak fakt nevím, který z UK
pytlíků kazí hudební produkci. Z frází typu: „Do you want some rewind?
If I say re you say wind: Re – Wind…" mám kopřivku. Ještě že si Ryme
Tyme své MCování rozvrhl – nemohu tedy říct, že by byl na pěst, a
občas to i docela sedělo. Ale vůbec jsem se na něj nedokázal napojit –
nezaujal mě. Pokud se vám tenhle styl MCování líbí – opět: zabijte
mě – jsem prostě zaujatý proti stylu, jaký razí UK MCs, a nic s tím
neudělám. Došlo i na remix Gas Mask, který je prostě boooooooh, ale
bohužel ho hned utnuli s Bring It On od Hive + Keatona. Mě potěšili
Vertigem a dav zase Marťany od D.Kaye. Absolutně nejšílenější moment bylo
teasování The Nine od Bad Company a následné znovu puštění stejné
vypalovačky: killaaaa. Aby těch trapných pochvalných frází nebylo málo,
přidám ještě jednu a to: ruleeeez – a to pro závěrečný mejdánek ve
formě remixu Bacterie od Pendulum. Během setu Virus crew jsem si odběhl do
chilloutu kouknout na Nitropunk. Podle
Nitrouse to byl jakýsi kabaret, podle mě fakt prča, když
pingpongový set oblíbené dvojky doplňovala osobitým zpěvem velmi dobře
naladěná Charlie One.
Druhá žena se sametovým hlasem – Lindee –
doplňovala poslední a nejkrásnější hvězdu večera – IM
Cyber. Nakonec k ní přibyla i Charlie a bylo to moc zajímavé. IM
Cyber začala se Spiral od Pendulum a ačkoli lidi nepochopitelně mizeli, kalbu
dále rozjížděla Sidewinderem od Photeka a nehodlala ji utnout. Super vynikla
Aquaskyova pecka Blow Your Mind nebo třeba Superfly od Ram Trilogy. Byl jsem
velmi blízko k tomu se do IM Cyber zamilovat a to za Sonicovo Falling a
Teebeeho Severed Dreams. Nebyl to tedy žádný zběsilý rachot, ale na ráno
adekvátně živý a odchod stále oddalující set do pohody. Konec ale musel
přijít. Can't Stop od Matrixe halu uspalo, ne-li umrtvilo, ale závěrečná
placka: Teebee – Silent Depths, ještě přeci jen donutila unavená křídla
k poslušnosti a poslední let na Teebeeho opus určitě nevymizí z paměti
nikoho, kdo vydržel.
Dlouhý závěr by teď už byl trapný a zbytečný. A tak nebudu nic shrnovat, vypisovat pozitiva nebo negativa – a řeknu jedno: já se bavil, já si užíval a to po celou noc. Doufám, že vy taky a že se všichni těšíte na Cosmic, kde to doufám bude ještě lepší.
foto: Techno.cz
Planet Sound, 19. 6. 2004 @ Výstaviště, Praha