text: Radim Bartík (aka zvláštní agent Fox Mulder)
Navzdory všem pobídkám (abych přišel dřív) i nabídkám (abych přišel
dřív a „ožral se“) dorážíme se Scullyovou na místo činu chvíli po
jedenácté. Vypadá to tam jako obvykle, snad jen „čumilů“ je přeci jen
o něco méně. Domácí jména Wintermute, MKS a Phakey rekrutující se
z Eastek sound systemu přeci jen patří mezi ty v Praze méně známá.
A o producentském umu nebo aspoň nepopiratelných zkušenostech (když to
není váš vkus) Junketta z dvoiky.troiky ví také jen drum'n'bassoví
fajnšmekři.
Stoupáme po známých schodech do „prvního patra“ a zatímco Scullyová
vybírá drink, přemýšlím jestli je „fajnšmekr“ totéž co „freak“.
Scullyová vybírá pořádně suché pití, které by se rozhodně nemělo
míchat. I když to není martini, i bílé víno má své kouzlo. Phakey
prokládá poměrně dlouho známé hity UK jump-up produkce amenovým
nářezem. První mě dávno příliš omrzelo, v druhém se prakticky vůbec
nevyznám (aspoň ne natolik, abych teď mohl dělat chytrého). Scullyová na
tom zdaleka není lépe takže pomalu upíjíme a ostražitě sledujeme
okolí.
Snažíme se přijít na cokoliv neobvyklého. A za chvíli to máme. Zvuk,
milý Watsone, ťukne nám hlavičkami. Pokud se Roxy opravdu může pyšnit
novým (jak tvrdila tisková zpráva k narozeninovému výročí), mělo by
dojít ještě k výměně zvukaře. Nic se totiž nezměnilo, zvuk v Roxy je
stále stejně špatný. Bohužel.
Wintermute řeze tak, že dělá víc než čest svému jménu. Tipuju nějaké
ty kousky z Obscene, Dylana, snad Technical Itche a jiné perverzáky.
Obscénnost není Scullyové silná stránka a ani já se zrovna necítím jako
ryba ve vodě, takže vyhlížíme Junketta. Ten začíná (a teď nastává
exhibice chytráků) rovnou s „vyrepovanou“ District War (Des3ayz rmx) a
výběr desek prokládá klasicky tím nejlepším z domácích luhů a hájů
na CDR. Slyšeli jste už Junkettův Heavy Metal, Mental Breakdown a Nicotine od
3llion Breakz nebo zbrusu nový (a obrovský) hit Solaris dvojice Tango &
Lamat?
Ne? Pak je vaší chybou, že jste se nestavili In Da Bush. Vzhledem k tomu,
že mimozemšťané nikdy nečekají jsme tam se Scullyovou byli jen naskok, ale
stálo to sakra za to. Jak jsem řekl, šikovní producenti píší dobré
skladby, vyměňují si je mezi sebou a hrají je na akcích. Pravda, nejsou to
ještě superstars, ale jsou tam venku.
PS: Dnes jsme se dozvěděli, že v inkriminovaný večer v Roxy ještě nový
zvuk nebyl.
In Da Bush, 18. 6. 2004 @ Roxy, Praha