text: LINCOLN
Marcus Intalex se v ČR, pokud se nemýlím, objevil po 3 a půl letech. Zavzpomínal jsem si na tuto starou událost, respektive spíš na to, jak jsem tehdy do Roxy coby začátečník v navštěvování polámaných večírků nepřišel. Na nápravu jsem si musel tedy značnou dobu počkat, samozřejmě ve víře, že sobotní zážitek to plně vynahradí. Do klubu v Dlouhé jsme přišli před 11. Úvodní scénář tradiční – šatna, bar, zhlédnutí line-upu, hledání volného místa k sezení (i když není míst k sezení tolik, nebyl to žádný problém), pokud možno u nějakého repráku, aby měl člověk alespoň pocit, že hudba je dostatečně nahlas. Doporučuji ten vpravo při pohledu na podium, naše oblíbené místo. Jinak potom asi spíš bar, jelikož tam jsou některé reproduktory natočeny. Prostředek parketu je nejhorší volba…
Od 10 do 1 se za gramofony střídala
ostřílená dvojka Koogi a Ghonzales. Hlavně
Koogi pouštěl podle očekávání liquidnější, deepovější a
zamyšlenější skladby, ale ani Ghonzales to myslím moc neřezal. Hrálo se
v duchu toho, co se dalo očekávat i od Marcuse. Slyšeli jsme právě
několik Intalexů – Universe (s ST Filesem), Out Of Touch, novinky Red 7 a
Princess Warrior – hodně moc dobrá věc. Pak taky skladby od D Bridge,
Teebeeho, Noisie i Drifteru, Tactile, Commix, samozřejmě Calibrea (podle
dlouhé době jsem slyšel temnost Pissed Up Raver), Breaka, Silent Witnesse,
Jonnyho L, Brooklyna a dalších. Lidí se moc nesešlo, sice se tak nějak
rozmístili po většině parketu, ale člověk měl kolem sebe hodně prostoru.
Takže na tancování bylo dost místa, což je fajn, ovšem více dnb
příznivců by se na takovou hvězdu jistě očekávalo. Návštěva letos už
poněkolikáté zklamala, Roxy už prostě asi tolik netáhne.
Marcus Intalex se objevil
tradičně v kšiltovce (sundává ji vůbec někdy?). Odehrál set z final
scratche. Při větší kuráži nebo lepším foťáku se celý tracklist dal
vyfotit z monitoru, ani jedno jsem však pro tento večer neměl :). I bez
toho však mohu říct, že odehrál skvělý set, jeden z úplně
nejlepších, co jsem letos slyšel. Představil singly ať vydané či
nevydané ze své značky Soul:R a sublabelů, odhaduji, že i nějaké novinky
od jeho oblíbence Calibrea. Po úvodních neznámých titulech to byly
v rychlém sledu tři známější tituly – Off Guard VIP (SKC, vyjde na
jeho skvělém debutovém albu Killing Me Softy snad už na podzim), Vertigo
(Matrix + Danny J, tuhle oblíbenou věc většiny DJů a posluchačů jsem už
dlouho od zahraniční hvězdy u nás neslyšel) a Burial (Logistics rmx).
Vlastní produkci pak představovaly Outer Space (s ST Filesem), Red 7, další
nevydaná věc Bitter End (myslím, že taky vyjde na Soul:R) nebo Temperance.
Hrály se převážně klidnější liquidnější počiny, celý set bych
charakterizoval jako velmi výživný umělecký zážitek (i když spíš
chilloutový…). Dalo se poslechnout Red Light od Calibrea a ST Filese, Come
Back To Me (Klute na Soul:R), už podruhé za večer Talk To Frank od Commix a
True Romance VIP od D Bridge nebo Calibreaova melodičnost největší Future
Imperfect Past Tense.
Poslední dvě hodiny Bushe měl pak pro sebe
vyhrazeny 2K. Překvapil mě příjemně celkem energickým
setem, který mě udržel v pozornosti nehledě na čas až do úplného konce.
Přispěly k tomu laskominky typu Swamp Thing, Can´t See The Groove, Future
Creep, Dream Sequence, Cover Story, Love Insane, Turn Me Out, American Beauty,
Second Sun, Nothing Is True, Blue Rose (zničující!), opět Vertigo, Sun King,
Tuning a další a další. Ze začátku se k němu tuším přidal MC Jakob,
ale bylo to opravdu jen na chvíli. Z Roxy jsem po tomto pěkném hudebním
zážitku ani příliš nespěchal, k odchodu nás popohnala až mírně
netrpělivá ochranka :-)