text: HACKENALIEN
fotky: SLAWIN (Rave.cz)
/ MUZZY (Poslouchej.net)
Omlouváme se za sníženou čitelnost, ale shodli jsme se v redakci, že ponecháme textu co největší autenticitu a proto je méně či více doslovným přepisem Hackenova monologu. Ten se momentálně dává dohromady doma pod sbírkou plakátů krásy, do jejichž očí hledí a s nimiž beze slov rozmlouvá.
„Začátek, klasika. Na podruhý jsme to našli a
zaparkovali hned za rohem Flédy. Nádhera. Bylo nás pět. Naskáčem dovnitř,
fronta. Vevnitř narváno. Procpávám se k baru. Hraje tam breakbeat.
Neurazí, nezaujme. Ale já jsem přišel na drum’n’bass (říká
exaltovaně, pozn.red.). Naběhneme k hlavní stage-i. Narváno. V kotli
agrese. Vyjetci, vylitci. Stroboskop. Máváme na mademoiselle Cyberovou.
6 minut, pak konečně zvedla oka (nevíme, zda Hacken nepoužívá nesprávné
skloňování záměrně, pozn.red.) a úsměv. Celá hala ožila, stačilo se
usmát. Řezala to víc než běžně. Knock You Down (Spor), do ní Between The
Lines (Vicious Circle). Palba. Lidí tři prdele. Luxusní (moc lepší než
minule) zvuk. Totálně. Teď chápu, o co se snaží v roxy, ať se zeptaj
v Brně. Tam to funguje. Čistý, vyvážený a přitom super-akorát-nahlas.
Stačil úsměv. Bar. Víc barů. Ice tea jen ve skle. Pfff. Hnusná cena.
Říkám ne. Budiž Red Bull. Pěta pade. Planet Dust (BC), massive. Atlanta
(Silent Witness). (kýve uznale hlavou) Smrskávám se ke zdi.“ (vypadá
sklíčeně, ale přesto hovoří dál, pozn.red.)
„Nalepený na zeď. První pot. Ani se moc nehýbem. Brilantní sérka. Track ze Zenith EP, Dual Processed (Calyx, Teebee, Verse) a finálně zatraceně zlý virus Flightpath (Ed Rush & Optical & Matrix). Cyberová v nejlepší formě. Stroboskop, hlasitost, pumping, super. Cyberová sakra řeže jak už dlouho ne. Standing Room Only (Violence allstars), nádhera. Telepathy (C&T). To je ten rozdíl. Ona se nepodbízí skočkami a demencemi. Ni copy, ni kérkami. Posílá něco, co vydrží a lidé to vědí. Na její selekci je spoleh. Návštěvnost Take Control to dokazuje. Žádné lesklé obaly. Když předáváte vnitřek, tak to dlouho vydrží; pokud to pochopíte. Je pak o tom, co máte radši. Jestli kozy a make-up, co se do čtyřiceti roztečou a vám se ztratí smysl manželství a nebo něco trvalejší hodnoty, co dá svazku smysl do konce. Stejně tak si můžu koupit hitovku od Shimona nebo Wickamana, která bude bavit parket pár týdnů a pak ji zahodit. Nebo si koupim pecku Noisie nebo Virusu, bude fungovat roky a pak ji můžu mnohem dráž prodat. Podbízení nebo spolehlivost. Obal nebo vnitřek. Vnitřek neni (přeškrtnuté rovnítko, pozn.red.) lopata.
Pokud nepočítáme lidi, co rozuměj
vnitřku stejně jak lopatě (to že posloucháte kvalitní věci, neznenamená,
že víte proč, může jít o náhodu, pozn.red.). Mějte se na pozoru před
lidmi, kteří přišli k d’n‘b z diskotéky. Jsou lidi, co si pouští
Lynche, protože je hezky barevný. Že se vám líbí El Greco, ještě
neznamená, že jste schopni říct, v čem je spočívá zásadní změna,
kterou přinesl do figurální malby – že mu rozumíte. Severed Dreams
(Teebee), hrozně vlezlý vokál. Naštěstí pokropil Sidewinder (Photek), sice
jen originál, ale stejně bombardér. Mávačkou Bring It On (Hive &
Keaton) nic zkazit nemohla. Vedro. Bordel.“
„Houstnoucí atmosféra očekávání první hlavní hvězdy. Ta má zip-po zdění. Zpoždění. Stále nevíme, proč fotografové nesměli na podium. Rido a Cyberová dávají ping-pong. Bek tu bek. Cyberová vynáší Back To The Jungle (State of Mind). Rido kontruje geniální Fade 2 Grey (Noisia) a přihazuje More Like You (Unknown Error remix). Uf uf. Dorazivší Sayko sidekickuje trademarkovým headbangingem a společně s hrozně zlámanou věcí od Rida získávají převahu. Cyberová však neohroženě utíná partii totálním trumfem v podobě Block Control (Noisia) a je vymalováno. Trrr! Cítím se tak dobře. Jako když loupu mandarinku. Nick dorazil. Teď už ji jen sníst. Info o jeho delayed departure průběžně běhá na plátně. Když jsou tak krásně sladce nedozrálé. Nescafé Ice za pěta třicet. Rychta…
No, já sice občas možná ‚rychta‘
řikám, ale pro ty vymaštěnce, kterých se patnáct narvalo na místo pro
tři a všichni vám kopnou do kotníku a polejou/popálí ruku a ani jeden se
neomluví a vy víte, že půlka je na peří, třetina na kouli a všichni na
to chlastaj a že všichni odtáhnou do dvaceti minut jinam, aby přišli
další, tak pro ně to rychta byla doopravdy. Naše smůla. Nestěžuju si na
to, že tam je přerváno. Stěžuju si na to, že někomu přijde normální
zabrat ti taneční prostor a neříct ani sorry, přestože ti při tom stoupne
na nohu…“ (Hacken se propadá zpět za sklo svých očí)
„Jebám na ně. Cígo. Další. Kouřím. Chtěl sem meruňkový juice a dostal sem hruškový. Nick vypadal rozladěně. Screamer (Shimon remix). Super. Jako hodně. Chtěl double-dropovat s novou 2007 versí Voodoo People rmx, ale nevyšly mu cykly, naštvaně desku sundal. Swamp Thing, skvěle namíchaná. Na pořádném zvuku naprcala hrudník jako dlouho ne. Nová kolaborace Subfocus + Xample. Třeba to jen tak znělo. Nikdy nevíš. Nebaví tě pak už ani vědět, ani nevědět. První vrchol byla Timewarp (Subfocus), neuvěřitelná pecka. Důkaz proč je Subfocus producentský olymp. Zvukově o level dál. Naprosto přesný tease Jump (TC) je samozřejmost. Pak nuda. Dvě bublárno tcoidnosti. Vypadl jsem z rytmu.
Pak druhý vrchol: ‚Working faster, moving
harder!‘ Blast off..super. Kotel bomba. Jo, super. Hned po Harder (Simon
Bassline Smith & Drumsound) nakopal Low Down (Xample). Šlapka jak kopyto.
Subfocus se předtim snažil vyhecovat, ale v tomto bodě dost přestává
mixovat. Hledá něco v cédéčkách, i když žádné snad nepustil.
Nateasoval Now’s the time (Moving Fusion & Fierce) do svého remixu
A Bit Patchy. On jak nebyl stopro naladěný, tak jsem nějak nechytal jeho
vibraci. Spíš mi to kazilo to vymaštěné hovado, co si v půlce jeho setu
sundalo tričko. Nezapomínám ani na oblečence (lidé v bundách v hale kde
je přes 30 stupňů, dle vzoru oběšenci). Fléda no.”
“Nejzajímavější moment byl záhadný elektrobreakbeatní track, který přešel v dnb, co zahrál asi v půlce. Při Triple X (Subfocus) mu pro změnu zajebala jehla, takže ji musel vyměnit. Smolař. Do Triple X pak nateasoval Planet Dust. Mmm. Slast. Borrowed Time (TC & Subfocus) zní naživo snesitelně, obzvláště když tam přimícháte tu skvělou vyťukávárnu, co ji tam narval i Matrix a Futurebound a co furt nevim, jak se do p**e jmenuje. Nový remix Grimey. Nový discopal od týsýho. Klasika, genialní (tentokrát disco) nájezd, naprosto zabitý drop. Nový subfocus, airplane, hurt you..no prostě standard a navíc Nicka už to vyloženě nebavilo.
Fresh mu tam dýchal už dobrých pár
minut na záda a Nick určitě neměl radost z toho, že se sem táhl, jen aby
zahrál 75minut. No spíš aby ho sem táhli po D1, která je fakt ++. Už ani
nemixoval (krátké nemastící mixy). Zachoval jakés takés dekorum, a když
mu při dojezdu desky Fresh pustil ‚Watch this space‘, tak si zapálil cigo
a dal last one. Nechal ji jen hrát, ani se moc neusmíval. Škoda no. Třeba za
to můžu si sám, že furt čumim na dje.“… „Každopádně World of Hurt
(Subfocus) je absolutní bomba. Grower. Vokál pak kytara pak bicí a nakonec se
to všechno strašně protne a zabije. Totál. Jen škoda, že ho Fresh nenechal
hrát dýl, Nick chtěl určite. Takto jen postavil setu dvě nohy a anus =
základ, last one na to nahodil vlasy = omáčka. Prostě chybí tomu tělo,
smysl, takle nám vystavěl základ a střechu, ale chybí tomu něco, co by
tomu setu dalo myšlenku, co by ukázalo začátek a konec a dalo jednotlivým
trackům smysl. Takle se z toho stal jen nepovedený potwor. Nevim, čí je to
chyba, moje ne. Je mi to jedno…“(následovalo půlhodinové přemlouvání,
kde padla tabulka čokolády, plato mandarinek a slib velkoformátového
plakátu nalíčené Penelope Cruz, pozn.red.)
„Hm. Nastoupili tam. Mocný intro,
deklamace MC-ho do mikrofonu, měli stejnej motiv na tričkách. A pak se to
rozjelo a já jsem se postupně rozpadal. Zezačátku jsem ještě držel. No
chápeš rozdíl mezi diskotéka djem a DJem. Rozdíl je v tom, že pan DJ ty
tracky do sebe mixuje a tim vzniká v marxově terminologii nadhodnota. No
víš, jaký to bylo, když si šel prvně na živej koncert a pak třeba na
vydařenou drum’n’bassovou party, prostě si objevil novej psychickej
i fyzickej prostor, kde si předtim nebyl a kde se můžeš realisovat;
řekněme novej typ štěstí. Čistýho, nod rugs (kývnutí hadry). No tak
tohle bylo v obou směrech o (minimálně) řád výš. Nová forma sonicky
tvořený rozkoše. Posouvalo tě to do jinýho vektoru, TAM. Tam, kam tvůj
mozek nevěděl, že… Nic jsme netušili. Z mighty intra vytrysknul proud
refrénu X Project remix. Najednou Tarantulí vokál. Dejme tomu X Project remix
a přes něj Tarantula acapella. Jenže během dvaceti sekund přistřelil Blood
Sugar. Ten vyhodil na samotku a vyskočil double-dropem BS+XPrmx, kam opět
nastřelil Tarantula acapella a po jednom cyklu tohoto přívaru teasuje The
Pulse 2007, který Fresh trošku pokurví mašinkama, zprzní ho, pozdrží
před dropem. Řev. Porážka…
…Drop. A scratche. Bože muj. Hnedka k tomu namrdá
Dreadlock VIP; MC Ivory nestíhá, jen krutě paří a občas přihlásí,
zajímavý hlas, žádná S&S demence, (S&S=Shabba & Skibba,
synonymum nerespektování dje, non-stop verbal-diarhoea, pozn.red.) skvělý
crowd-hype(-ing). Dreadlock VIP je przněn a škvařen a Fresh najednou
vystřelí Chainsaw, jeho novinku na labelu Violence. Tak skvělou věc dlouho
nevymyslel. Řeže jako Jason z legendárního hororu. K tomu Roof is on Fire
acapella a stáhne Dreadlock vip a nechá vraždit Chainsaw, poněvadž jo.
Jenže přihodí hlášku ‚Watch this space!‘ a přistřelí Masochist
Noisia remix. To už tušim, že tu něco nehraje.“(tuhle pausu napravily až
dva litry černého čaje odrůdy Orange Pekoe a balení Ferrero Rocher. Hacken
se třese a očividně se pak začlo dít něco ještě nezvyklejšího,
pozn.red.)
„Vlastně to byla nová stavba. Nová forma – asi.
Jakobys’ rozsypal set na mozaiku a rozmléval v trychtýři ze dvou hodin na
půlhodiny. Jakobys’ vzal tracky, jejich nejlepší části, udělal
z každého z nich strunu a napnul je na kytaru. Někde bys vzal třeba jen
ústřední hlášku. A pak tu x-strun-mající kytaru vzal a hrál na ní
noty. Vznikne něco úplně nového. Čím víc znáš základní suroviny, tím
víc ti nakládá finální směs. A bit postmodernish. Problém je
v rychlosti. Vinou té si váš mozek nedokáže užít radost z každého
tracku a začne se (stejně jako počítač, když mu pouštíte moc programů
najednou) zavařovat. Asi nemá cenu to celý popisovat. Neustále ti hrajou
tři až čtyři struny a k tomu nějaká acapella (intro z The Immortal,
‚Easy boy, the bassline aint even drop yet‘, ‚Dj Fresh, sounds of the Dj
Fresh‘ a nebo si Ivory jen tak začne zpívat refrén Nervous či ‚Dj Fresh
is on fiiire‘. Nemluvě o tom, že každou strunu můžeš cyklit a upravovat
efekty.“ (Hacken má utrápený výraz vniřní bolesti, pozn.red.)
„Takže kdybych ty věci neznal, tak si
to užiju sotva polovičně. Problém je, že to fakt fungovalo. Jo. Po dvaceti
minutách mé výkřiky radosti zmorphovaly do skřeků utrpení. ‚Ne!‘ bylo
první, pak přišlo ‚Už NE!‘, pak ‚prosím NE!‘ a pak už jen
‚prosím!‘ nebo ‚Bože!‘. Tyhle výkřiky si náhodně doplňte do
následující sekvence, která trvala 10 minut…vyjede hrozná basová linka,
po které se veze povzbuzování pohrocenou komunikací s publikem MC ivoryho.
Asi nový Fresh. Strašné. Rewind. Easy boy the bassline aint even drop yet.
Dvě třetiny flédy tleskají dle diktátu MC-ho celý nájezd. A najednou
první náznak The Nine a v pozadí Alien Girl a do toho Freshoidnost, kterou
zprzní. Hrozně przněná Switch (poměrně zapomenutá prasárna z Music
Maker EP na Ram) hodně jí kroutil, prznil a efektil. Vokál z intra The
immortal, hned zas ‚Watch this space!‘ a teď mašinka z Dubplate
(2007 Total Science remix) a pak samotný drop The immortal (3.minuta) a do
něj vokál Tarantula, přistřelí prostředek Elm street, znovu vynoří The
Nine a do ťukavých zvuků Elm Street spadne hlavní riff Planet Dust a hned po
něm stoupání El Hornet, v pozadí běží Elm Street, která je trochu
przněná, najednou Torpedo jeden cyklus a drop Signalu, přitom furt Torpedo
i Elm Street.
Chviličku jede Signal sám a do něj Planet dust przněný riff, hned El Hornet motiv a do toho kurvená main jízda z Planet dust, ve které se začne odehrávat souboj Supernature motiv versus przněný Planet dust riff (6.minuta). Zůstane Supernature a do něj se přikopá “klidná pasáž“ The Nine a jedou spolu. Prznění zasekáváním. Přistřeluje občas main riff The Nine a najednou ten hajzl přidá scratching. MC zařve ‚Breakbeat Kaos‘ a Fresh jen tak přihodí motiv z Foreignera. Hláška Watch this space. Furt šlape The Nine. A Najednou hláška z The immortal kus nájezdu s dropem (9.minuta) a po cyklu příšleh samplů z Babylon rising a po cyklu ťuk ťuk ťuk z intra Exhale + ‚Easy boy the bassline aint even drop yet‘..najíždí šílený drop exhale s offbeatem The Nine a ještě přeprzněný. Rewind. Peklo. Řev…“ (Hacken vypadá psychicky velmi nestabilně, radši mu dáváme napít meruňkového džusu s ledem.)
„Takovýdle to bylo 50minut z pětasedmdesáti
celkovejch. Nejdřív se hrozně raduješ a tancuješ jak o život. Pak řveš.
Pak úpíš. Sténáš. Prosíš. Pak jsem se rozpadnul. Prostě jsem najednou
pochopil, že ten závar mě někam posunul, že jsem jinde. Nevěděl jsem,
jestli se smát nebo brečet. Byl jsem ‚Lifted‘ = TAM. Nevim, jestli mi dali
něco do pití nebo do cíg. Spíš ne. Určitě za to mohlo i kvinteto
nejbližších a nejdražších na blízku. Taky jeden z nás chytil cédo, co
Ivory házel. Opět Fresh, opět „Get punked“(protože Get Punked bylo tu
noc v Brně, zatímco v Praze jen parazitoval nějaký laciný epigon na
dobrém jméně), zásadní posun, opět. Opět spolu. Absurdní. Závěrečná
čtvrthodinka patřila breakbeatu: živě zpívané Steam, nové zabijácké
pecce (rewind, celá hala řve, skáče, tleská, děkuje) a breakbeatové versi
(která zněla spíš, jako by jí Fresh sám prznil) té vyťukávané
bestiality, co furt nevim, jak se jmenuje.
Něco mezi Thru the door (Krafty Kuts & DJ Icey), Yellow
Brick (Noisia), Exceeder (Mason) a NoNo (no name whitelabel 500 kusů). A na
úplný závěr pustil Scream, ale to už jsme se snažili nějak kolektivně
probrat. Bezvýsledně. Dohromady jsme se dávali dva dny. Sayko začal remixem
Mutations III, ale my jsme rychle pochopili, že naše mozky jsou úplně jinde
a pobývat zde nemá smysl. Doteď hledáme slova. Strach, že normální dnb
party pro nás teď bude chill-out zůstává.” (to nepotřebuje komentář,
pozn.red.)