text: HACKEN ALIEN
Hurá Olomouc! Víc hurá Envelopa! Nejvíc hurá Ed
Rush! Jak víte z předchozích reportáží, de facto vždy když přijede Ed
Rush, přiveze s sebou kus smůly, který padne na Hackena či jeho okolí.
Nezklamal, neboť z Prahy jsem nakonec musel vyrazit sám. Každému z mojí
Pětky osud přisoudil jiný důvod, jenž mu zábranil jet společně na Něj.
Babička mi nabalila hodně Monte a proto jsem po cestě nestrádal; omámen
puchem nohou spolukupéžníka (bastard českoneměckej) upadl jsem do
vševytahujících vidin. Uviděl jsem samotného Ed Rush-e a ten se rozskočil
v čtveřici klonů, jenžto mi asfaltem minulosti říkala:
„Načtverkráte jsem ti letos nestačil, ty laciný
posedlíku?“.
„Já neříkám ne“ vykáplo ze mne.
„Zlá tedy, vystoupím v tvou přítomnost popáté, celkem tedy podvanácté
(sic třikráts’ mě zmeškal!), ale pod drahou nadmínkou!“.
„Neříkám ne“.
„Musíš napsat nejpatolízalštější report!“.
„Neříkám ne“
V Olomouci jsem vyskočil, políbila mě smyslnost a
já dohopsal po občerstvení smaženým sýrem v housce k Envelopě. Cestou
jsme se zahřáli s reinkarnací High Contrasta dvojitou vodkou a hle, před
vchodem stojí pojízdný stánek hot-dogů. Hodnotím jako lepší vývar než
prodej naškrobeného skanku. Venku opět mrzlo namísto sněžení; kleji. Houf
lidí v tlačenici před vchodem briskně obskakuji a proplétám se v nitro,
během čehož se stihnu ještě poklonit organisačnímu vůdci Čvandovi.
Všechna čest jemu, organisačnímu týmu i zvolenému prostoru, do kterého
se vracím nejraději ze všech. Ten prostor nejenže obsahuje vzpomínky na
briliantové party Get Punked I & II, Raidena a Barona, ale je téměř
vždy zárukou výjimečného zážitku. A ten si dnes jen tak nekoupíte.
Vnitro vás okamžitě pohltí svou quasi-komplexností, svým sklonem
k temným zákoutím, svým falešným outdoor koutkem, svou
více-úrovňovostí, svými luxusními wc…ale je v něm ještě něco. Ale
co, to se dozvíte až v přístím odstavci.
Tak už jste dorazili. Koupili jste si jahodový juice – váš milovaný Lipton Green Ice-tea neměli? Je tu zatraceně dost lidí, že? Je tu HackenHaluzien? Těžko říct, ten se totiž schoval pod žlutou kapuci a nasává atmosféru. Vočum na lajnap, synku. Akorátec Brooklynec skončec a Purple Unit rozžhnuli. Neskloňuj, když su nalité, bo upadnu. Sacre-bleu, tož tamta borka má ale koziště. Nemáš sklo na půjčení kámo? Papírky? Jenom krátké. Cos, to přines – snad ne Vážky? Nemáš, uf, žvejk, ‘simtě, kous, ‘kýkoule, vykous? Ne, nechci pivo, slečno to nemáte meruňkový juice? Ježiši, tak mi dejte jahodovej no. Ne, nemám nic na prodej. Nešahej na mě. To je tak super, já jsem tak šťastná. Podivej se, tenhle prostor je unikátní v tom, jak je zlomenej. Zlomenej? Jo, prostě zlomenej; v celku i v kouscích. Ale dneska i v lidech, ne. No, asi jo, páč koukám, že tamdlecten borec to už asi nenarovná. No, aspoň, že ten za gramcema to srovná. Jo, no. Hm, já du čumět na videoprojekci. Aspoň mi nebudeš užírat stroboskop. Mehehe, Božidara s Naděždou zase mrdaj bedny. Dyť na ně nedosáhnou – no očividně jim to nevadí. Kur*a, zas ten ošahávač. Prasák jeden. Hej, tuhle desku znám, ta je z 2004. Už bude Ed Rush? Hej to bylo moje místo, kde mám jako teď asi pařit, když sis stoupnul centimetr přede mně. Ňáký drobný?
S nadšením jsem shledal klub téměř
plný, skoro jako přeplněný z legendary Get Punked volume uno. Opět kopec
omladiny, absurdně nízké vstupné, skvělý zvuk, přeplněný parket,
nestíhající obsluha narvaných barů, zaplněné balkony, zmožené postavy
v příšeří zdí. Lesknou se mi oči očekáváním (spíš je to senilní
nostalgie). Letos mě Ed Rush ani jednou nezklamal. Letos to řeže přesně ve
stylu 2001 (’07 VIP remix). Spojení s Envelopou a (jen o týden minuté)
tříleté výročí Get Punked I protíná mou osobu jemnými jehlami
očekávání zážitku (hezké anglicismy že, bohužel Hacken tak myslel
i mluvil dřív, než se vůbec začal učit anglicky). Purple Unit
pokračovali v napínání svého setu mezi tvrdší okraj mainstreamu a
malinko při-trance-lou rovnoběžku svou ne-nad-ni-pod-průměr-nou
(chceš-už-do-držky-za-ty-pomlčky-?) nití mixážních skillz. Pokud to
ještě není jasné, tak podnikem cirkulovala zatraceně nestabilní
atmosféra..a já jsem proklatě jist si byl, že Ed Rush bude ten, kdo jí
roztáhne nohy a pošle do vyšších sfér. Budou probíjet vlny
vystřelující končetinami, bude křik, bude šťastná křeč, bude blažený
úsměv. Bordelový potenciál publika: 7/10, tj. na hraně, ale únosné.
A než jsem podpálil první vlasy na parketě tak nastoupil On. Ed Rush. Half
of the Virus duo.
Zamávám mu na znamení, že jsem se pochcal a on na
to: „I dont have tell you things are bad, everybody knows things are
bad…all I know is that first You’ve got to get mad, You’ve got to say:
‚I’m a human being, goddamn it, my life has value!‘…I want You to get
up right now and go to the window, open it and stick your head out and yell:
‚I’m as mad as hell and I’m not gonna take this anymore!‘“. Když
poslední souvětí neobyčejné Monologue (Black Sun Empire) zazní podruhé,
tak po něm má přijít drop, ale ten Ed Rush nahradil monstrózním zvukem
nového ‘07 remixu Neo (Hive & Keaton). Totál. Ten moment je podobný
jako apokalyptický sampl nájezdu Messiah, nemůžete ještě tančit, ale jste
totálně chyceni a jen řvete s rukama nahoře na plné koule. Protože tohle
není (jak by řekla Xtina Aguilera) Diiiiirty, ne – tohle je ku**vsky
Filthy. Tomu říkám monumentální nástup. To je basa zjevení sv. Jana.
Následoval Ed Rush-em oblíbený Audio a
jeho Pounded z nového alba. Hned po něm stejně oblíbení The Upbeats
jejichž VIP verse Oiled Up je hrozný masakr. Ach ano. Ten sound prostě řeže
a skrz něj mě Ed Rush definitivně pálkuje na přední cíp bitevní plochy.
On nadhazuje z cédéček a já jen bezmocně žongluji s virtuálními
pomeranči vstříc jeho démonickému úsměvu. Nahazuje první vinyl, ale
ještě před ním padne další produkt zrychlené robotizace Destroyed (Audio;
The Sect remix). Uf, uf, mozek už asi nenahodím – uklidňuji se tím, že
poslední, co mozek udrží v chodu je chůze-pohyb, tančím tedy. Po chvíli
mě beaty-svázaného lehtá pozemní minou na podbřišku, neboť ta věc
nemohla nebýt nový Virus. Třeba nikdy nevyjde, leč jevila všechny symptomy
“Virus soundu” a já se div neroztekl pod náporem delikátní sonické
masáže. Var pokračoval. O kus dál jsem zakopl o delší tease Fuck What
You Heard (Scratch Perverts zneužití TýCým), který je jen takovým laciným
epigonem Get Ill (jeden z vrcholů alba The Original Doctor Shade). Avšak než
jsem dosložil tenhle myšlenkový přebytek, už mi ho Ed Rush rozstřelil
novým remixem Camouflage (Bulletproof & Optiv; The Upbeats remix). Již
originál byl jedním z výstavních kousků klenotnictví Ryme Tyme-ova labelu
1210 recs, avšak tento šlehající remix byl ukraden a vystavila ho nakonec
pomalu nahoru-jdoucí novozélandská galerie Cyanide na poličce číslo 23
(doporučuji výrazně, stejně tak poličku 24 s Gridlokem). Jenže Ed
Rushovi to bylo málo a tak začal tahat i desky a jedna z prvních byla
nečistá, neřestná, opozicionářská The Resistance (Spor). První
rewind.
A nutno podotknout, že tento rewind stál za to, stejně jako všechny další, které zmíním. Každý z nich byl poctivě vyřvaný davem, který vyklepával zprudka koberec vzduchu pažemi elektrizovanými napětím. A každý z těch rewindů následoval pořádný aplaus a následný nájezd byl znovu řádně prořván. Prostě ukázkové rewindy. Ed Rush vyloženě surfoval svými sonickými produkty po vlnách nadšení publika, et vice versa. Další věc mi přišla jako tvrdší Break, ale mé nadšení již kolidovalo s hodnotami, které některým funkcím mozku snižují přívod energie, tudíž zůstaňme u tvrzení, že i tuto ‘Break-hranu’ Ed Rush brousil. Následovala hromadná vražda Fallout (Audio), kterou Ed Rush namixoval nádherně. Zde bych vypíchl, že Ed Rush opět ladil naprosto čisté a často i dlouhé prolínavé mixy. Radost.
Trošku se to strkalo a davem stále
procházeli ne-zcela-logičtí jedinci, kterým chybný mozek vyhodnotil trasu
‘tam, kde se to nejvíc mele’ jako tu nejvhodnější. Ale jak jsem říkal,
mohlo to být horší, třeba na B4B (ne, opravdu nemyslím C4C [tzv.
vědomostní vtípek nulové kvality]) je to vždy horší. Přišla Get That
Girl (TC) s našlapaným nájezdem. Abych vás přesvědčil o své
neobjektivnosti, tak zmíním, že jsem schopen regulérně zvažovat teorii,
že Ed Rush hraje TCho jen proto, aby vynikl a jasně vystoupl zbytek jeho setu.
Encyklopedické heslo Ed Rush říká, že jmenovaný nikdy nebyl o hitovkách,
ale o konstantním náseru. Takže i mě překvapil, když do Get That Girl
nateasoval Signal (Fresh). Tomu říkám křížit prase se slonem. Následovala
asi nejuvolněnější věc celého setu, The Edge (Matrix & Futurebound),
která stále dokazuje svou skrytou sílu. Perfektní výplň setu. Od tohoto
bodu (jakoby to do teď bylo jinak) mi bylo už jasné, že Ed Rush se rozhodl
to celé odvařit. On prostě jednal, jak kdyby mu v hlavě běžela páska
„Nezpomaluj! Nezpomaluj!“ na dvojnásobnou rychlost. Naprosto plynulý tok
vřícího elixíru života. Můžete zavřít oči a nechat se unášet
ráznosti diktátu nebo řvát na celé kolo a nechat se trhat na kusy. V obou
případech jste otrokem Ed Rush-e. Nelze odmítnout takovou poctu.
Došlo i na Ladies Nite VIP (Demo &
Cease), kterou nádherně prosmečoval skrz naskrz Welcome To Shanktown VIP
(Vicious Circle). O té si myslím, že není tak dobrá a silná jako
originál, ale furt to je palice jak býka samice. Hned na to rychle velice,
klesla mi k nebi sanice: Levitate!!! „introducing – a Lifted Music –
presentation – collaboration…changing – focus, mindset – shifted,
driving – motive, we get – LIFTED!!! Tahle bomba je tak silná, až bych
si přál, aby spadla na Rusko. Spor, Ewun a Evol Intent stvořili skutečného
mutanta, který je ze začátku blyštivý, hned zas sekaný, náhle tvrdý
rovný v nájezdu a pak zas strašně lámavý. Posléze už se jen láme a
smýká vašimi končetinami, jako had okolo nich omotaný, do nějž byste
pouštěli 330 V. Massive pitbull! Následovalo přebroušení hrany
subtitlesovsko-noisiácké a už jsme byli za půlkou. Pití mi dávno došlo a
v plastu nic neměli. Jediná poměrně velká nevýhoda prostoru. Moje chyba,
že jsem si něco nepronesl. Do kapsy si otevřenou skleněnou flašku nedáte.
Hledám úsměv, kouřím cígo, mládí je o utrpení, Ed Rush je zrcadlo do
očistce (Hackene, Hackene, kolik čtenářů asi podle tebe ví, čeho je
očistec předehrou).
Pak jsem opět mohl potrápit přeschlé hrdlo pokusem o řev při volbě jedné z pecek, Will Shattner (The Upbeats), nejkoncepčnějšího d’n‘b alba tohoto roku – Nobody’s Out There od The Upbeats, která je prostě skvělá. Zde je třeba vidět rozdíl oproti dalšímu vrcholnému albu letoška Anatomy, kterému právě nějaký větší koncept chybí a (paradoxně!) vinou síly každého jednotlivého tracku, je těžké ho hned pobrat. Kdežto Nobody’s Out There od The Upbeats je čistá koncepční práce; má jasný začátek, vývoj, konec. Obsahuje nádherné mezihry a booklet objasňuje za pomoci čarokrásných ilustrací a dlouhého vyprávění (s úryvky textů písniček) celý příběh alba o děvčátku, jenž zběhne do lesa a les umí být zlý, tak jako pohádky umí být kruté. V rámci hrubé linie nastoupila punková pogovačka My Generation (Audio) a do ní Sicknote (Ed Rush & Optical; Ill.Skillz remix), jsem už řádně vykopaný, ale odejít nelze, tato neschopenka opravňuje leda tak k řevu. Ed Rush nezpomaloval ani omylem. Jsem velmi rád, že jsem neviděl pitch na jeho cd-playerech a gramcích, určitě nebyl na nule. Nemůžu nezmínit Ed Rushovu pohybovou kooperaci. Neustále kýval hlavou do rytmu, diktoval rukou do rytmu, kýval vrškem těla do rytmu..delux. Publikum vracelo vše s úroky a zapomněl jsem, že Ed Rush zahrál tu šílenou desku, která je ’07 remixem Rocket Launcher (Sonic & Silver). Tato se vyznačuje tím, že její poměrně house-oidní nájezd trvá asi dvě a půl minuty. Samozřejmě, že jí Ed Rush zrewindoval. Ale opět naprosto po právu. Lidé se škvařili a já jsem se smál. To nebyl zdravý smích. Stejně jako při následujím náseru Mole Station 5 (T.Snake & D.Wolf feat. Nothing), opět made in New Zealand.
Poslední půlhodinu setu označil Ed Rush
monstrózností nejhrubější. Messiah (Konflict; Noisia remix).
Neuvěřitelný nájezd, škvaření a nevyhnutelný rewind. Dav se v tu
chvíli opravdu vařil ve vlastní šťávě. Krutá radost. Následoval
Audio-ův (asi) masakr se samplem vokálu „I see“ a do něj pod pseudonymy
vydaná klasika The Code (Fresh & Maldini; SKC remix), kterou resurektovali
v maďarsku. Hranu holandskou přebrousil mj. skrz následující End Of Time
(Black Sun Empire), kterou odkázal do zapomnění VIP versí tracku Borrowed
Time (TC & Subfocus; VIP). Ta se vyznačuje absencí otravné první půlky
originálu a vyzdvihuje poslední půlrok všude slyšený vyťukávaný motiv,
jenž stále funguje bez nejmenších škrábanců. Domníváme se, že jde
o Subfocusovu versi tracku, která potlačuje TýCýho podíl. V tu chvíli mi
došlo, že Avril Lavigne teď vypadá jako pornoherečka hm. A pornoherečky
se liší hlasitostí vzdechů. Ale na mou hlasitost při vypuštění krvavé
bestie Block Control VIP nemají. Tihle psi furt koušou. Nejvíc.
Přihodil tease Where’s My Money (TC) a byl konec. Řev, potlesk, radost, bolest a poslední deska. Asi noví Pendulum nebo Matrix & Futurebound, nevím, ale poctivý rewind nemohl nepřijít. Jako bonus přihodil Ed Rush velmi přeohraný remix Voodoo People a ani lidé na něj nereagovali nějak extra nadšeně. Však prvně jsme ho slyšeli ve stejných prostorách před třiceti měsíci…a to není včera, bohužel Pendulum novou versi remixu, která je výtečná, a funguje, nikomu nepůjčují, a tak holt budeme ještě nějaký čas trpět pod touto nadále nemakající versí. Nastoupil Wenia a já jsem zavřel oči a otevřel je až u baru. Začátek jeho setu byl velmi netradiční. De facto rovný. Nejdřív jakási techno věc, do toho Offkey sound. To už jsem pil minerálku, juice došel. Jako třetí věc přišel, řekněme remix Personal Jesus (Depeche Mode). Bylo to malinko do techna, ale extrémně se to od originálu nelišilo. Nutno si uvědomit, že tímto krokem si Wenia vyhnal dost lidí z parketu, což je odvážné a nutno to ocenit. DJ si tak uvolní prostor a lehce si ověří, kolik lidí přitáhne na vlastní um. Pak přišel další Offkey-track a já jsem se šel nadechnout před vchod, kde jsem složil v hlavě následující závěr.
Wenia posléze „srovnal“ zpět do
zlomena a na parketě už se mu vesele pařilo dost lidí, takže dobrá práce.
Pixie bohužel vinou horečky nedorazil a nikdo si, věřím, nedovolí
pochybovat, jak moc ho to muselo mrzet. Na Shade-a jsem „pro změnu“
nevydržel, neb cesta k noclehu nebyla krátká. Celá akce se v halvě
uzavřela a vystoupila v krásně různorodé barvě. Je v naších krajích
zažitým zvykem (a v Ostravě povinností), že akce se nese v jednom duchu
(druhu d’n’b). A teď zjednodušeně pohleďme: Brooklyn s jeho liquidním
příklonem, Ed Rush s dubplate-ovým náserem, Wenia s kompletně rovným
začátkem a na závěr totálně v páteři nalámaný Shade. Tomu se říká
spektrum, přesně v protikladu k například drumandbass.cz noci týden na to
v Roxy, kde jste dostali osm hodin neurostepu (se světlou výjimkou v podobě
Freakoxe). Každému je jasné, na které akci se lidé pokusí vytrvat co
nejdéle a na které po hodince, dvou, člověk ztratí důvod zůstat. Všechna
čest Cyberfire organisačnímu týmu za takto zlomeně komplexní akci.
Opomněl jsem zmínit, že po celou dobu fungovala druhá stage, kde se hrál
mimo d’n’b i nu-skool breakbeat. Takže pokud vás to nebavilo na hlavní
stage-i, zaskočili jste si na druhou nebo ven.
Ed Rush předvedl špičkový výkon. Party byla po
všech stránkách výtečná. Vše krásně zapadá do letošního povedeného
roku. Kdo nebyl, nechť lituje, poněvadž takovýhle zážitek za ubohých
stopade jen tak nepořídíte. Na závěr bych rád upozornil na fakt, že se na
breakbeat.co.uk poprvé v dějinách začínají prodávat oficiální Virus
trika. Není to zadarmo, ale lepší dárek pod stromeček si představit
neumím. Společně s přáním dostatku Virusu v roce příštím končím
tento report. Jo a kdybyste to nevěděli, tak v Olomouci jsou nejkrásnější
děvčata z celé republiky.