Recenze // Moodswings / Naibu / Sabre & Vicious Circle

Vyražme na výlet! Prostřednictvím LP Moodswings od náladové partičky Spearhead zabrousíme na pláže slunného Ria a k finským jezerům, na dvojici singlů z labelů Creative Source a Critical se dostaneme až k indickým hlasovým vylomeninám a šogunským zvukům z dálného východu.


5. 6. 2008, publikoval ahz

text: ahZ

Moodswings LP
SPEAR017LP (Spearhead)

A. Muffler – Everything
B. Marky & Bungle – Let Me Tell You
C. Electrosoul System – Moving In Transit (Bcee & Lomax RMX)
D. L.A.O.S – We All
E. Utah Jazz – Split Level
F. Kubiks – Blood Ties

Vydavatelství Spearhead už nebaví vydávat jenom singly. Jdou s dobou, a tak je od nedávna na pultech k dostání jeho regulérní album s názvem Moodswings. To, že zářící název z cihlového obalu trojdesky zní zatraceně sexy, berme jako dobrou návnadu na obsah, skrytý uvnitř. A ten, jak lze předpovídat, rozdělí potenciální nákupčí na dva tábory dle tvrdostního koeficientu. Hned na áčku se totiž skrývá Mufflerova bomba Everything, která budiž možným původcem. Přímočará sypačka postavená na monumentálním pozadí s výtečnou basou a ještě lepším piánkem, jež se k sobě hodí víc, než kde jinde. Celá skladba je nasáklá lehkým závanem tvrdosti, který ale zaplaťpánbůh nikdy nepřeroste k nějakému calyxoidnímu výhřezu. Zbytek alba zřejmě nebude tvrdší část posluchačstva příliš zajímat. Posuďte sami: MarkyBunglem spolupracují rádi a je to fajn. Let Me Tell You je, jak jinak, sluncem zalitá liquidovka s bunglovsky brumlavou pasáží. Neurazí, nenadchne, při veškeré úctě k jejich tvorbě je tenhle produkt „jen“příjemným průměrem. Následná Moving In Transit od ruského Electrosoul System, kterou pro Moodwings upgradeovali Bcee a Lomax je najazzlá zajímavost, která v lecčems připomíná styl Commix. K vyrovnání jejich kvalit jí ale pořád špetička chybí. We All od finských L.A.O.S je track sladký, moc sladký, asi jako aspartam, což není úplně zdrávo. Na druhou stranu nutno poznamenat, že harmonie lesních rohů zní prostě skvěle. Jak kdyby Aphex Twin strávil nejlepší prázdniny u strejdy Proška na Berounce. A tam přece krásně bylo. Poslední desku otevírá dlouhým nájezdem Utah Jazz, nad jehož trackem Split Level se vznášejí orchestrální vyhrávky jedna báseň, které nenudí až do konce. S basovou linkou je to o něco slabší. Posledním příspěvkem je Kubiksův Blood Ties, který je jediným nalomeným trackem na albu. V tomto případě čekejte správný žabí orchestr, kterému to díky šeptající víle s xylofonem a taktovkou pěkně ladí. Dobrý závěr alba. Co říci na konec? Neuropunkeři sáhnou kvůli Mufflerovi hloubš do portmonky, liquidfunkeři dostanou pestrou směsku různorodého materiálu.

Naibu – It Took A Long Time / Urban Sprawl
CRSE053 (Creative Source)

Konečně Naibu! Seriózní čtenář nechť odpustí bulvární zvolání hned zkraje textu, nicméně originalita z tvorby tohoto za masku robota skrývajícího se Frantíka přímo čiší. Robin Leclair se za poslední půlrok stihl upsat labelům jako Fokuz, Avalanche nebo Celsius. Track It Took A Long Time, vydaný na Fabiově Creative Source, je jako stvořený do čajovny a nutno dodat, že Robinovi zvolený název tracku celkem věřím. Melodie arabských nástrojů, piánka a bubnu vkusně doplňuje krásný neanglický vokál. Celkově neokoukaná atmosféra skladby je hodně cítit po vonných tyčinkách. Na béčku se pomalu, ale výživně kutálí Urban Sprawl. Atmosférická halfbeatovka s melancholickým intrem, následovaným neskutečně zaoblenou basovou linkou a potutelným smíchem, která by klidně mohla na parketě nejednoho donutit zvednout hlavu a nastražit uši.

 

Sabre & Vicious Circle – Endless / Columbo
CRIT032 (Critical Music)

Po Iciclovi přichází u Kritiků na řadu 32. výlisek, kterým je skvělá spolupráce Sabre a Vicious Circle. Polámanou Endless na první straně desky otevírají pro Sabra typické sklepní zvuky a triangl dávno zapomenutého maňáska v bedně s hračkami. Vicious Circle lopatou přihazuje trochu černého bahýnka, pavučinu a nějaký ten zatuchlý vánek, takže je výsledný zážitek pěkně cítit temnotou. Tu naštěstí vyvažují Sabreho šaolinské flétny, snad aby nám připomínaly, že se není čeho bát. Minimalistický Columbo na flipu v sobě skrývá o dost víc naděje a síly. Je rovný jak pravítko, ale furt má na sobě onen dlouhý kabát s velkým límcem, zpoza kterého září měsíční svit skrz právě vyfouklý oblak dýmu. Columbo, tentokrát s flétnou zastrčenou za pasem, vás zachrání, když se ztratíte v bambusovém háji, omotá si vás kolem struny svého kontrabasu, přinutí vás abyste zavřeli oči a byli trpělivý.